K tématu zpomalení se dostala skrze svou nemoc. Během vysokoškolských studií ji atopický ekzém ochromil natolik, že si nemohla ani sednout do tureckého sedu. Mohla jen být a pozorovat, co se děje kolem ní. Jako studentka psychologie brala stav své kůže jako obraz toho, co se děje uvnitř. Nucené zpomalení nakonec přijala jako příležitost pro celkové přehodnocení svého života. Knihu Čas zpomalit, podrobný návod jak si pomalejším tempem zajistit spokojenější a naplněnější život, napsala jako bezdětná, přesto by dnes jako máma téměř ročního chlapečka nic nezměnila. „Zpomalit neznamená být líný a nic nedělat. Znamená to prožívat naplno teď a tady. Člověk, který projede celý svět, může mít nakonec míň vzpomínek než někdo, kdo jen dobře strávil týden na chalupě,“ říká psycholožka Tereza Škorupová.