Že lhát se nemá, víme všichni. Zatajování, předstírání, slibování něčeho, co nechceme nebo nemůžeme splnit, je přesto běžná komunikační praxe nás všech. Lhaním se okrádáme o autenticitu a s ní spojenou radost ze života, vyčerpává nás, kazí nám vztahy a může za většinu lidského stresu. Předstírat a lhát se učíme v dospívání a do jisté míry je to normální. Problém je, když se v předstírání ztratíme sami sobě a začne nás ovládat pasivní agrese. Pak přichází úzkosti, deprese, neuspokojivé vztahy i zdravotní komplikace. Naštěstí z toho existuje cesta ven – tou je radikální upřímnost. „Začněte mluvit o tom, co je vám líto, z čeho máte strach, na co se zlobíte, z čeho máte radost a za co se stydíte. Naučte se vyjadřovat svůj hněv,“ radí psycholog. Zatímco mluvení o emocích lidi sbližuje, mluvení o názorech nebo přesvědčování se o tom, kdo má pravdu, lidi rozděluje. Více v rozhovoru se Sebastianem Jamesem, psychologem a certifikovaným lektorem workshopů Radikální upřímnosti.