Manželé Jiřína a Milan Hovorkovi začali podnikat jako mnozí krátce po  sametové revoluci. Dostali nabídku k prodeji papírů do tiskáren a  dalších potřeb. Během krátké doby zjistili, že prodávat umí. Vzápětí se  ale začali trápit otázkou, jestli nákup a prodej je právě to, čemu by se  měli věnovat.

Dnes Jiřina s Milanem ve svém podnikání  smysl vidí. Už na začátku si museli vyříkat, co může obchodování s  kancelářskými potřebami namísto třeba výroby něčeho hmatatelného  přinášet dobrého a jestli opravdu tímto směrem chtějí jít. O již z  významné části projité cestě za smysluplným byznysem hovoříme v prvním  příspěvku.

V přesvědčení, že si zvolili správnou  cestu, Hovorkovy utvrdila i situace s jejich nejstarším synem Pavlem.  Vinou nemoci má omezené pracovní schopnosti. V APAPu mu však rodiče  dovedli vytvořit vhodné podmínky k práci. Díky tomu je Pavel užitečný a  spokojený. Možná i tato zkušenost přivedla Jiřinu a Milana k myšlence  vybudovat sociální podnik, kde budou pracovat tělesně i duševně  hendikepovaní. Stabilita firmy totiž umožňuje podporovat tento ze  začátku jistě ztrátový podnik. Poslechněte si více o smyslu sociálního  podnikání v druhém přispěvku.

Do třetice nabízíme opět rozhovor nad úryvkem evangelia, tentokrát z Mt 7,24-27.

"A tak každý, kdo slyší tato má  slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům  na skále. Tu spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a vrhly  se na ten dům; ale nespadl, neboť měl základy na skále. Ale každý, kdo  slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který  postavil svůj dům na písku. A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se  vichřice, a obořily se na ten dům; a padl, a jeho pád byl veliký."