Miroslav Esterka pracuje jako obchodní  manažer v jedné zavedené zahraniční společnosti. Od začátku si byl  vědom, že dokáže mnoho. Ale dlouho si neuvědomoval, kolik ho to může  také stát.

Miroslav řídí malý kolektiv spolupracovníků. Talent pro byznys u sebe  rozpoznal už v mládí. Šel tedy cílevědomě za kariérou. Věnoval jí  veškerý čas i energii. Jeho nasazení se líbilo šéfům a tak ho  povzbuzovali. Miroslava těšilo, že jde stále kupředu. Později se ale  začaly dít věci, o které už tak nestál.

Miroslavovo nasazení neustálo jeho manželství. S určitým zpožděním si  uvědomil, že taktika nátlaku na podřízené není tak efektivní a on sám  by se měl začít měnit. Přístup k osobní proměně našel Miroslav ve  slovech Žalmu 131, který mu kdysi uložil zpovědník za pokání.

Poutní píseň, Davidova. Nemám, Hospodine, domýšlivé srdce ani  povýšený pohled. Neženu se za velkými věcmi, za divy, jež nevystihnu, nýbrž chovám se klidně a tiše. Jako odstavené dítě u své matky, jako odstavené dítě je ve mně má duše. Čekej, Izraeli, na Hospodina nyní i navěky.