Petr a Monika Rajtovi mají na Olomoucku malou pražírnu a poslední roky  se jim docela daří. Ale nemuselo. Hned v začátcích jejich podnikání  málem přišel Petr při nehodě o život. Nebýt usilovné modlitby jeho tehdy  nevěřící manželky Moniky, Bůh ví, jak by to dopadlo.

Petr měl původně kávu jen prodávat jako  obchodní zástupce. Přizval ho k tomu jeho strýc P. Petr Gatnar, který si  s Cafe Gape splinl malý sen. S prodejem to ale od začátku nějak vázlo.  Zanedlouho ale dokonce z pražírny odešel i pražič. Pokud chtěl mít Petr  co prodávat, musel se to tedy naučit. A podle všeho se mu to podařilo.

Petr s Monikou mají dvě malé děti. Bydlí  v rodinném dom, kde mají i svou pražírnu. To přináší řadu výhod, ale i  konfliktů. Rodiče jsou velice rádi, že nemusí od dětí odcházet do práce a  děti mohou mít stále na očích, kolik je toho třeba udělat, aby se  rodina měla dobře. Na druhou stranu bývá těžké, když musíte balancovat  mezi tím, zda jste manžel nebo šéf anebo manželka či zaměstnankyně. O  tom hovoří Petr s Monikou v prvním rozhovoru.

V druhém příspěvku se do hloubky podíváme na jejich přístup v jednání  se zákazníky. Hraje v tom roli i to, že jsou křesťané? Ví to jejich  zákazníci? Pokud ano, proč by to vlastně vůbec měli vědět? Ne každý  zákazník může být příjemný a někteří z nich ani nemusí hrát fér. V  rozhovoru se tedy zamříme i na to, jak Petr s Monikou zvládají  komunikaci v obtížných situacích.

Do třetice opět otevřeme Písmo. K rozhovoru jsmne vybrali úryvek z Matoušova evangelia, kap. 5,38-42.

"Slyšeli jste, že bylo řečeno: `Oko  za oko, zub za zub´. Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako  on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou; a tomu,  kdo by se chtěl s tebou soudit o košili, nech i svůj plášť. Kdo tě  donutí k službě na jednu míli, jdi s ním dvě. Kdo tě prosí, tomu dej, a  kdo si chce od tebe vypůjčit, od toho se neodvracej."