Hra na krásno a duchaplno po pařížském vzoru. Jak se konverzovalo a tvořilo v pražských salonech? A jaké vlastnosti mívaly nejznámější saloniéry? Vítejte v mém salonu! Moderátorka: Barbora Půtová Jan Neruda si v jednom svém fejetonu posteskl, že Praze chybějí pařížské salony. Ano, druhá polovina devatenáctého století a první třetina dvacátého století přinesla rozmach společenských salonů, které představovaly příležitost pro diskusní setkání a duchaplnou konverzaci a také příležitost pro setkání umělců. Postupně se i u nás salony prosadily, od šlechtických, měšťanských k uměleckým, a jejich návštěvami nepohrdali ani členové avantgardy. Ten nejznámější salon v bytě spisovatelky Anny Lauermannové vydržel dokonce několik desetiletí. Stejně tak proslulý byl ve výtvarném světě Topičův salon. České salony se však lecčíms odlišovaly od salonu pařížských, mj. se v nich mnohem více hovořilo o politice. Ačkoliv zlatá doba společenských i výtvarných salonů je dávno pryč, i dnes se s nimi můžeme potkat a zřejmě mají opět své kouzlo. https://www.ceskatelevize.cz/porady/10150778447-historie-cs/221411058220014/