„Musel jsem si vymyslet vlastní prostředky, jak něco takového nahrát,“ říká v podcastu Headliner CZ frontman Albert Romanutti.

Bert & Friends uzavírají jednu kapitolu. Živák 2050: Live at Strahov přinášejí fiktivní koncert z budoucnosti a Albert se v rozhovoru s Honzou Vedralem rozpovídal o detailech, jak se něco takového nahrává. „2050 je za dlouho a zároveň je to blízko. V té době bude kapela asi pořád existovat,“ říká frontman dost možná nejoriginálnější kapely na tuzemské scéně. 

„Je to potenciální hra s nostalgií. Když mi bylo pět, tak jsem sám sebe zdravil do budoucna: Alberte, až ti bude deset, tak tě zdravím. Tohle je stejný pozdrav, ale nejen pro mě, ale i pro posluchače.“

Celé album podle něj podněcuje imaginaci a posluchače dostane do jiné reality i díky binaurálnímu zvuku, který přináší beaty štěstí. „Nejtěžší bylo vytvořit zpívající tisíce lidí. Vyseděl jsem tisíce hodin nad tím, že jsem stahoval celý internet. Používal jsem různé pluginy, nahrával jsem vokály přes sebe, sbíral různý chanty z okresních fotbalů, kde křičej rodiče na děti,“ vypočítává Albert, jak se snažil vytvořit něco, co ještě nikdo neslyšel. 

„Věřím, že to jde. Tahle deska je jedním z důkazů. A proto jsem tomu dal tolik práce,“ vysvětluje. „Už když jsem chodil na Ježkárnu, hájil jsem, že jde vymyslet nový žánr. Učitelé mi často říkali, že už tu všechno bylo. Říkal jsem jim, že se taky sám každý den učím nové věci, tak se je zákonitě musí učit i celý svět.“

Proč Albert jako teenager poslouchal hudbu s dotekem smrti? A jaký je rozdíl mezi skládáním vážné hudby a písniček pro Bert & Friends? 

Pokud se vám podcast líbí, budeme rádi, když pro Headliner budete hlasovat v anketě Křišťálová lupa.