Dvanácté album Chinaski dostalo název Frihet a překvapilo energií, návratem k rockovému soundu i cynickými texty. "Láska je na nic" nebo "život je kurva převlečená za kalendář," zpívá na něm Michal Malátný.  "Mám pocit, že jsem se dostal ke svobodě, po které jsem toužil," vysvětluje v podcastu Pražská hudba II. "Škoda, že mi to tak dlouho trvalo."

"Možná se to stalo s tím covidem. Dva roky jsme strávili ve zvláštní bublině. Ve stavu, který jsme nikdy předtím nezažili. Odešli mi nějaký kamarádi. Začínám cítit věk… Nebo takhle! Cítím se dobře! Ale už vím, že moje síly už mají nějaké limity a jsou věci, které už si prostě nemůžu dovolit," vysvětluje rockové obrození, jímž Chinaski na albu Frihet, které se po měsících covidové nejistoty natáčelo v Norsku, prošli. "Když máme tři koncerty za sebou, tak už si prostě musím odpočinout, protože pak už bych nemohl zpívat. Ještě to není únava, ještě to není stáří, ale ten věk už trochu cítím," říká Malátný.

Jak vznikaly skladby na albu Frihet? Jaká jsou jeho silná a jeho slabá místa? V novém podcastu frontman kapely společně s Honzou Vedralem provedl jeho pitvu. "Jsme tak rozjetý a v takovým laufu, že už máme rozdělané nové písničky. Chceme jít v listopdu do studia a zkusit to nahrát. Nevím jestli ty písničky někde vyjdou. Ale chceme využít energie, kterou teď máme," říká v podcastu ze série Pražská hudba II, který doplňuje titulní rozhovor říjnového vydání časopisu Headliner. 

O podcastové sérii Pražská hudba II

Naplnily se vize během krize? V druhé sérii podcastů Pražská hudba se hudební časopis Headliner vrací k reálným dopadům koronavirové krize na hudební branži a dění v Praze. Jak se pražská hudební scéna, její podoba i vnitřní chod proměnily? To se dozvídáme prostřednictvím konkrétních příběhů umělců, promotérů, provozovatelů klubů, zástupců technických profesí či producentů.

Projekt je realizován s finanční podporou hlavního města Prahy.