„To by byla pěkná morálka, kdyby měl člověk rád jen ty povedené děti a ty nepovedené děti zavrhl," zapsala si Hana Kulasová do svého deníku v říjnu 1969 coby matka 13letého chlapce Jiřího, který měl být podle lékařů i učitelů dávno v ústavu, a mladšího 12letého Václava, jemuž psychologové nedávno naměřili vysoce nadprůměrné IQ.

Deníkové záznamy si vedla od roku 1955 především proto, aby věděla, jestli její starší syn, o kterém jí lékaři řekli, že je nevzdělavatelný, dělá pokroky. Kromě přesných zápisků, kdy si poprvé zavázal boty, přečetl první písmena nebo začal zpívat s klavírem, jaké léky mu lékaři předepsali a jak na ně reaguje, do deníku prosakuje velká osamělost a únava. Nad tou ale vždy zvítězí mateřská láska a houževnatost odvážné ženy rozhodnuté být vždy na straně svých dětí.

Václav Kulas deníky své matky znovuobjevil po její smrti díky své manželce, která je pročetla, a před měsícem vyšly v nakladatelství Paseka s příznačným titulem Kapka kámen vyhloubí, Deník odvážné mámy o autismu a socialismu.

Proč se Václav Kulas rozhodl vydat velice osobní zápisky své matky? Jak prožíval coby nadané dítě vyrůstání na malém městě v klasické škole, kde nejdůležitější byla kázeň a disciplína? Jaký se vyvíjel jeho vztah k bratrovi, o kterého se jeho matka celoživotně starala doma? A jak se do života jejich v mnoha směrech jiné rodiny promítal tehdejší socialismus?

Rozhovor vede Kateřina Čopjaková z týmu HateFree Culture.