V dnešním HateFree Talku mluvíme s Klárou Laurenčíkovou, předsedkyní sdružení ČOSIV (Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání), které dlouhodobě kritizuje uzavření tuzemských škol.

Před dvěma týdny zveřejnil ČOSIV společně s dalšími organizacemi průzkum, podle kterého až pětina dětí není dodnes v kontaktu se školou, čtvrtina při distanční výuce nerozumí probírané látce, čtvrtina škol u svých žáků nezjišťovala, jestli mají doma počítač vhodný k on-line výuce, a třetina rodičů má problém podpořit děti kvůli složitosti probírané látky. Odborníci potvrzují, že se zhoršuje také psychický stav dětí, a to nejen těch, které měly psychické psychické potíže už před pandemií. Nemožnost strukturovat čas mezi školu, kroužky a domov zvyšuje nebezpečí nelátkových závislostí. Nějak ohroženo je podle organizací každé 10. dítě, právě pro ty chtěly organizace zpřístupnit školní docházku před dalším zhoršením epidemiologické situace.

Jaká opatření organizace doporučují? Jak si představují, že by fungovala ve zhoršující se situaci? Jak by svůj postup obhájila před rodiči, jejichž děti by se do školy coby neohrožené vrátit nemohly? Jaká zahraniční praxe jim v těchto ohledech přijde následování hodná? Na to vše se ptá Kateřina Čopjaková z týmu HateFree Culture.