Vyživující tradice pro mě bylo nové poznání Začetla jsem se a nestačila jsem zírat kolik nových věcí se přede mnou zase otevřelo. Bylo to jedno velké WAU a díky zároveň. Po přečtení pár článků, kde se paní Věra odkazuje na knihu Vyživující tradice a práci zubaře Westone Price, jsem věděla, že ji jednoho dne oslovím. Pokaždé když oslovuji nového člověka pro rozhovor, tak se ve mě mísí různé emoce. Jsem šťastná, že díky podcastům se můžu potkávat s mnoha zajímavými a inspirativními lidmi. Pak se ve mě ale taky objevuje trochu pochybnost. Pochybnost o sobě samotné, když vidím kolik toho daný člověk ví. Vidím, že je daleko dál ve svém poznání a to mi trochu imponuje a zastrašuje zároveň. Vzbuzuje to ve mě přirozený respekt a úctu k člověku. Proto jsem vždycky moc ráda, když je mé pozvání přijato a já se o nové informace, které můžou obohatit i druhé, můžu podělit s vámi. Než jsem Věrku oslovila, tak jsem si objednala do češtiny přeloženou knihu Vyživující tradice, která je teď mojí malou biblí. Věrka se zasloužila společně se svým manželem o její překlad a vydaní v České republice, za což jim patří velké děkuji. Ráda a hodně čtu knihy v angličtině, ale přece. Přečíst si knihu ve svém rodném jazyce je něco jiného. Je to pro mě asi i víc odpočinkové, když čtu česky psané řádky. Kompletně jiný pohled na stravování Když očima projížděla články u Věrky a stránky v knize, tak mi to přišlo, jak kdyby mi někdo dával kompletně jiný pohled na stravování. Naprosto jiný, než je všeobecně doporučovaný. V článku bojuji za zdravé nasycené tuky jsem se vyjadřovala k tomu, že jsem nikdy nijak extra neprošla nízkotučnou mánií. Jednoduše. Jogurt s vysokým procentem tuku chutná daleko líp, než jogurt nízkotučný. Snažila jsem se vždycky používat selský rozum, i když ne vždy a u všeho se mi to dařilo. Nikdy mi nepřišlo normální z mléka uměle odstraňovat tuk, aby dosáhlo jiných hodnot, když je jeho přítomnost v mléku přirozená. Navíc takový odtučněný jogurt je bez chuti. Aby si opět nějakou chuť získal a nám tedy chutnal, tak je do něj přidán v různé formě cukr. Takže to není moc win-win (výhra-výhra) situace. Někdy se těmto informacím těžko věří, když člověk kolem sebe neustále slyší pravý opak. Že nízkotučné je správně. Že dostatek obilovin je nezbytný. Že tučné mléčné výrobky, máslo a vajíčka bychom měli jíst jen v omezeném množství a z vajíček nejlépe bílky. Jenže proč tomu tak je? Proč jsou výživová doporučení špatná a je v tom větší chaos, než pořádek? Někomu to vyhovuje. Myslím si, že si dokážete doplnit sami komu. Jídlo není věda Někdy je a někdy taky není jídlo věda. Když se potýkáme s alergiemi, kožními vyrážkami nebo bolestí hlavy, tak může být obtížné přijít na to, co přesně nám v jídle nebo prostředí kolem nás nedělá dobře. Když bych se měla na jídlo podívat z odstupu, tak jídlo opravdu není věda. Stačí jíst základní potraviny v co nejvyšší možné kvalitě. Kvalita. To je to o čem se budeme dneska bavit s Věrkou v našem rozhovoru. Nestačí jen jíst základní potraviny, tedy nezpracované. Záleží taky na kvalitě jídla, které jíme. Co se dozvíš V rozhovoru se dozvíš, proč záleží na tom, v jaké kvalitě konzumujeme jídlo. V čem a proč se od sebe liší máslo, které je konvenční ze supermarketu, a máslo, které pochází od krávy pasené na trávě. Věrka nám řekne, s jakým cílem vznikla kniha Vyživující tradice, kdo je to Weston Price, a proč z jeho výzkumných cest kniha Vyživující tradice vychází. Dozvíš se v čem se liší stava západní civilizace od té, která žije v odlehlých částech a je západní civilizací nedotčená. A nakonec ti rozhovor snad dá dostatečný důvod se zamyslet nad tím, co jíš. For Mimi by Twin Musicom is licensed under a Creative Commons Attribution licence (creativecommons.org/licenses/by/4.0/) Artist: www.twinmusicom.org/ Whatdafunk by Audionautix is licensed under a Creative Commons Attribution licence (creativecommons.org/licenses/by/4.0/) Artist: audionautix.com/