V jeho souvislosti se říkalo, že je král. Celá generace writerů z devadesátých let zná velmi dobře jeho jméno i tvary, kterými předběhl dobu. BIOR ale vzpomínky na staré časy nepěstuje a lichotící nálepka ho dnes obtěžuje. Přesto dál zůstává fenoménem scény. Stále posouvá možnosti chápání a tvarování písma a stále se věnuje ilegálnímu malování. O graffiti mluví jako o kreativní destrukci. Co je tedy podle něj důležité zničit? A jak podle něj na scéně probíhá mezigenerační inspirace? Zjistíte v pokračování série o současné kondici graffiti v Česku. U dalšího dílu vás zdraví Jakub.