V dubnu jsem strávila nějaký čas v Charkivu, společně s kamarádkou Alenou Zemančíkovou. Byl to poučný výlet, nikdy předtím jsem neviděla „klasickou“ válku tak zblízka. Naše životy, stejně jako životy všech ostatních v té oblasti, byly neustále v ohrožení, Rusové město bombardovali. Pravděpodobnost, že některá ze střel zasáhne zrovna nás, nebyla vysoká, ale sirény se ozývaly několikrát denně a obyvatelům Charkivu ničily nervy, i když to kolikrát nepřiznali ani sami sobě.