Znáte ten pocit, že už v životě nezvládnete úplně všechno? Že heroické mládí a snaha všechno ustát pomalu střídá potřeba jít víc do hloubky? Společnost tomu často dává plochou nálepku „krize středního věku“, ale ve skutečnosti jde o něco mnohem důležitějšího a krásnějšího. Je to volání po životní změně.

V dnešní epizodě vás beru na své myšlenkové hřiště a sdílím vlastní pocity fragmentace a únavy z toho, jak funguji. Budeme mluvit o tom, proč je nutné z některých životních záměrů dobrovolně odejít jako poražený, abychom mohli najít svou skutečnou autenticitu.

V epizodě společně prozkoumáme:

• Proč musíme v něčem zaručeně selhat a proč je to tak dobře.

• Jak včas rozeznat „tiché otřesy“ dříve, než přijde životní vyhoření nebo zemětřesení.

• Co nám o životní změně říká psychologie, C. G. Jung a jeho proces individuace.

• Jak opustit staré masky (persony) a nefunkční mechanismy z dětství.

• Proč je překážka na cestě vlastně samotnou cestou (a co by nám k tomu řekl Marcus Aurelius).

Nezavírejte před tou změnou oči. A pokud cítíte, že na ni nechcete být sami, přijměte mé pozvání. Vyrazte se mnou na doprovázenou pouť, kde vyneseme na světlo to, co je ve vás.

Více o poutích a mé práci najdete na: tomasgavlas.cz