Film má 110 minut. Z toho přibližně třetina jsou dokumentární střípky ze života lidí, kteří jsou psychicky i fyzicky zcela na dně a občas se tomu pokusí vzepřít. To bylo poměrně zajímavé a možná i poučné ("Katka" a "Láska v hrobě" jsou mé oblíbené filmy). Zbylé dvě třetiny filmu nám pak autorka sděluje, jaké náhodné myšlenky se jí právě honí hlavou a jak vzpomíná na své dětství (obojí je záměrně velmi chaotické a "pocitové"), což mě naprosto nezaujalo svým obsahem ani formou. (Ilča 30 %)