Do 11. dílu podcastu V producentské dílně jsem si pozval člověka, který se k hudební produkci dostal trochu jinak než všichni mí předchozí hosté. Pozvání přijal můj kamarád, hudební producent, kytarista a dlouholetý pedagog Honza Sládek, který se až ve zralém věku rozhodl proměnit svůj dlouholetý zájem o zvuk, nahrávání a hudební produkci ve svou profesi. Na svůj nástroj ovšem nezanevřel. Jako kytarista spolupracuje s kapelami jako Tomáš Průša Band, Pohřební kapela, Potrubí, Neúspěšný atlet nebo Vlnobijci. Rozhovor vznikal u Honzy v jeho novém Létajícím studiu, prostoru, který si vybudoval, aby mohl pracovat s muzikanty bez zbytečného tlaku.

Na první pohled by se mohlo zdát, že Honza udělal ve svém životě prudký obrat. Jak ale sám v rozhovoru vysvětluje, rozhodnutí věnovat se hudební produkci nebo si dokonce založit vlastní studio v něm zrálo mnoho let. Honza rád navštěvuje s kapelami různá nahrávací studia a každé kapele tak hledá prostředí, které jí nejlépe vyhovuje. V rozhovoru se zmínil o tom, že se raději učí od skutečných lidí než z tutoriálů na YouTube. Roky sbíral zkušenosti od zvukařů a producentů jako Amák Golden, Boris Carloff nebo Petr Michal a postupně si v hlavě skládal obraz toho, co v jednotlivých studiích nejvíc funguje. Když pak přišel čas vybudovat vlastní prostor, přesně věděl, co od něj očekává. Nechtěl velké komerční studio, ale funkční dílnu pro písničky, kde bude mít všechno po ruce a kde se bude moci soustředit především na hudbu.

Filozofie malého produkčního studia

Velkou část rozhovoru jsme věnovali samotnému studiu a nahrávací technice. Honza popisuje, proč vybíral konkrétní mikrofony, předzesilovače nebo monitory, ale zároveň několikrát zdůrazňuje, že mnohem důležitější než vybavení jsou zkušenosti a schopnost dostat z techniky maximum. Mluvili jsme o tom, s jakou představou studio zařizoval, co považoval za naprostou nutnost a co se naopak ukázalo jako důležité až během každodenního provozu. Vysvětluje také, proč nechtěl budovat velké studio. Létající studio je kompaktní prostor, kde má Honza všechno po ruce a kde se může soustředit především na vznik dobrých písniček.

Zazní i několik čistě praktických rad: místo čtyř průměrných mikrofonů si podle Honzy raději pořiďte jeden opravdu kvalitní a naučte se s ním pracovat. Stejně důležité je dobře poznat akustiku svého prostoru. V podcastu si také poslechneme ukázku z jeho produkce – skladbu kapely T1M3LAND, na níž dobře ilustruje svůj přístup ke zvuku i k práci s interprety.

Malá studia jako budoucnost hudební produkce

Jedním z hlavních témat rozhovoru byla proměna způsobu, jakým dnes hudba vzniká. Bavili jsme se o tom, proč se stále více kapel přesouvá z velkých studií do menších domácích prostor a jaké výhody to přináší producentům i samotným muzikantům.

Honza rozhodně nepatří mezi ty, kteří nad nástupem bedroom producentů lamentují. Naopak. Myslí si, že dnešní doba nabízí obrovské možnosti lidem, kteří mají chuť učit se a tvořit vlastní hudbu, aniž by museli projít klasickou cestou přes velká nahrávací studia.

Řeč přišla také na slavné producenty i příběhy z hudební historie. Společně jsme se pokusili rozdělit hudební producenty do několika typů, povídali jsme si o svých oblíbených producentech z jednotlivých skupin a zamýšleli se nad tím, do jaké skupiny vlastně Honza patří.

Nová epizoda je pohledem do zákulisí vzniku jednoho nahrávacího studia, ale také inspirací pro všechny, kteří přemýšlejí o vlastní cestě v hudební produkci. Říká se, že nikdy není pozdě na změnu a že dobré a trvalé změny se dějí po malých krůčcích, pomalu, ale jistě. Honzův příběh to podle mě skvěle ilustruje. Doufám, že pro vás bude stejně inspirativní, jako byl pro mě.