Po několika epizodách podcastu V producentské dílně, ve kterých jsem zpovídal etablovaná jména české hudební produkce, jsem se rozhodl dát prostor také mladší generaci a veřejnosti možná zatím méně známým producentům. První vlaštovkou byl minulý díl s Honzou Balcárkem a devátá epizoda na tuto myšlenku navazuje rozhovorem s hudebním producentem Michaelem Schnaubertem. Michael pochází stejně jako já z Brna, takže jsme se mohli potkat přímo v prostorách mého nahrávacího studia.

Nenechte se ale zmást, Michael Schnaubert rozhodně není žádný začátečník. Má za sebou celou řadu zajímavých spoluprací, ať už s kapelou Ruworried, písničkářem Zapomělsem, zpěvačkou Marjari nebo se svojí vlastní kapelou prazdniny. Právě skladbu Spine od Marjari si můžete v nové epizodě poslechnout a dozvědět se podrobnosti o tom, jak písnička vznikala.

Ze sociálních sítí, kde Michael aktivně působí, jsem věděl, že velkým tématem je pro něj umělá inteligence. Proto jsme ji v rozhovoru nemohli vynechat. Bavili jsme se o tom, jak se proměňovala role člověka v hudbě od pravěku až po současnost, o masivním nástupu AI v různých odvětvích i o tom, jakou roli dnes hraje v hudební produkci.

Michael se na celou problematiku snaží dívat spíš pozitivně. Věří, že právě sterilita a generičnost obsahu vytvářeného umělou inteligencí mohou otevřít ještě větší prostor pro lidskou originalitu a autenticitu. Zatímco AI dokáže perfektně napodobovat průměr, člověk má možnost hledat vlastní jazyk, vlastní emoce a vlastní způsob vyjádření. V jednom ze svých instagramových videí Michael říká, že podobně jako fotografie kdysi osvobodila malířství od realismu a dala tak vzniknout impresionismu, může dnes AI osvobodit hudbu od posedlosti dokonalostí.

Michael je typickým příkladem takzvaného bedroom producenta. Hudbu rád nahrává doma v ložnici, míchá převážně „in the box", ale zároveň sbírá fyzický gear, syntezátory nebo vinyly. Vzniká tak zajímavý kontrast digitální generace, která zároveň hledá fyzický kontakt se zvukem a nástroji.

Zatímco pro velký zvuk bicích si rád zajede do profesionálního studia, zpěvy, kytary nebo syntezátory často nahrává právě v bezpečném a intimním prostředí domácího studia. Výhodu v tom vidí hlavně pro samotné interprety: nejsou pod tlakem velkého studia a mají možnost mnohem přirozenější, rychlé a intuitivní komunikace s producentem.

V době, kdy může hudbu vytvářet prakticky kdokoliv a kdy jsme zahlceni nekonečným množstvím obsahu, je možná důležitější než kdy dřív přemýšlet nad tím, co dělá hudbu skutečně lidskou. A právě o tom je celý tenhle rozhovor.