Minule jsme slíbili jako další fosilní téma „software pro jednoho“. Plníme slib. Ten termín jsme si půjčili od Craiga Moda, Američana usazeného v Japonsku, který si s AI staví věci, jaké by mu žádná softwarová firma nevyrobila.

Třeba: sociální síť pro členy svého klubu, na kterou se smí psát dvakrát denně a příspěvek po sedmi dnech zmizí. Nebo: účetnictví pro člověka, který daní v Japonsku i v Americe a peníze mu chodí z půlky světa. Jak říká Craig Mod, je to nejlepší účetní software, jaký kdy měl.

Nejlepší je, protože si ho udělal jenom pro sebe, na míru. A v tom je celý vtip.

Stavíme pro sebe, ne na předplatné pro jiné

Roman zmiňuje, že sám roky psal jedné tuzemské fakturační službě, jaké funkce mu v ní chybí. „Měl jsem úspěšnost tak jednu z deseti,“ dodal. A teď? Postavil si vlastní a hotovo, už nemusí nikomu psát a něčeho se doprošovat.

Řítí se tedy na zavedené služby „SaaSpokalypsa“, tedy pohroma pro předplácené softwarové služby? V podcastu jsme probrali i argumenty Tylera Denka, zakladatele newsletterového nástroje Beehiiv. Ten říká, že za každou takovou službou stojí roky práce a tým lidí, kteří ve dne v noci hlídají, aby byla bezpečná a jela pokaždé, když ji potřebujete.

Jo, to je pravda. A proto se oba držíme jednoho pravidla: k vlastnímu navajbenému softwaru přistupujeme jako jeho jediní uživatelé. Roman to říká na rovinu: „Podle mě vůbec nemá smysl, pokud člověk není profi programátor, přemýšlet o tom, že by něco takhle prodával.“

Ušetříme díky tomu hodně? Spíš ne

Každopádně, zní to lákavě: zrušíte pět služeb a máte vystaráno. Jenže vajbení taky něco stojí. Oba si platíme stodolarový tarif, to jsou zhruba dva tisíce měsíčně. Když škrtnete tři čtyři předplatná, je to podle Martina „nalej vylej“. Roman oponuje, že za tu stovku doláčů si člověk postaví těch udělátek hned celou řadu.

Ale ne všechno má smysl stavět. Martin si třeba dál platí Loom na natáčení lekcí do kurzu, protože měsíc ladit nějakou vlastní náhradu mu za to nestojí. A Roman si službu, která existuje, není šíleně drahá a do velké míry plní jeho požadavky, radši aspoň dočasně zaplatí, než že by ztrácel čas tvořením a laděním. Protože vždycky je tu fůra jiných věcí, na kterých je možné vyšívat.

V čem je teda to kouzlo? Roman říká: „Největší přidaná hodnota je v tom, že si ten nástroj ohneš přesně podle sebe.“

Dva diktovací nástroje, každý jiný

Martin vzpomíná, jak si na jaře při zuřivém vajbování úplně odrovnal pravou ruku: „Neměl jsem tenisový loket, ale vajbovací rameno, loket a předloktí. Bolelo to jako čert, nemohl jsem s rukou vůbec hýbat, levačkou jsem ji přenášel ze stolu do klína. Mazec!“

Jeho řešení? Vyvajbil si diktovací aplikaci: zmáčkne jednu klávesu a mluví, nástroj to pak přepíše. Navrch teď nemusí u práce sedět, stačí se jít projít a cestou něco namluvit.

Diktovačku má i Roman. Ale jinou, protože měl jiné požadavky: umí například ztlumit hudbu, když začne mluvit, a schovává si posledních deset nahrávek pro případ, že by přepis selhal. Martin nic z toho zatím nepotřeboval.

Dva fosilové, dvě diktovačky, každá trochu jiná. Proto Martin říká, že svoji aplikaci ani nikomu nenabízí. „Lidi by mě nejspíš zasypali přáními, co upravit a změnit, a to není nic pro mě,“ říká.

Patnáct skriptů místo lidského střihače

Chcete další příklad? Tak třeba tenhle díl Fosilního paliva nestříhal člověk. Od dvacátého dílu stříhá náš podcast Claude Code: používá k tomu patnáct malých skriptů, přesně 1 707 řádků kódu. Přepíše zvukové stopy, pozná, kdo mluví, srovná drobné pauzy, které vznikají na online callu mezi Prahou a Vysočinou, dorovná hlasitost, přidá znělky, vyrobí cover a připraví popis s kapitolami na YouTube.

Dřív tomu Roman věnoval spoustu hodin. Teď se o rutinu stará AI, Roman jenom zkontroluje výsledek a zmáčkne „Publikovat“.

Neautomatizujeme myšlenky. Automatizujeme rutinu a vopruz, které jsou se sdílením myšlenek spojené.

Roman v tomhle dílu předvedl i svůj nástroj Textátor, ve kterém si klient proklikává varianty textu a rovnou vidí, jak budou vypadat na webu. Martinovi se Textátor líbí, protože o hromadných úpravách ve Wordu má jasno: „Tohle Bůh a Microsoft vymysleli jenom proto, aby se mohli pomstít lidem.“

V dílu uslyšíte i o Sherlockovi, který Martinovi každé ráno pročte stovky článků a loví v nich nová nebo slangová slova pro Češtinu 2.0. O Romanově semaforu na newslettery a o animovaných videích, která si vajbí pro Uspěju, projekt připravující deváťáky na přijímačky z češtiny. Nebo o tom, proč Martin zkouší postavit newsletterové vydavatelství v jednom člověku. Poslechněte si to.

Tip pro sólotvůrce: začněte jedním udělátkem

Kouzlo vajbování v AI se nám daří předávat i dál. Na prvním online setkání našeho kurzu ukázala copywriterka Katka kvíz, který vyrobila pro klientku a sama ho nasadila na web. Lektorka angličtiny Jana si zase postavila aplikaci, se kterou její pokročilí studenti trénují konverzaci.

Chcete to zkusit taky? Mrkněte na kurz AI pro sólotvůrce. Se slevovým kódem BRIKETA ho dostanete výhodněji. A jestli si nejste jistí, jak složité to je, přijďte na ukázkovou hodinu vajbování – 22. října v 17:00. Je to za hubičku, mrknete nám pod ruce a rozhodnete se, jestli je to pro vás, nebo ne.

Jo, a taky nám napište: jaké udělátko byste si postavili, kdyby vám na to stačilo jedno odpoledne? Nebo co a proč vás nejvíc prudí na předplacených službách, které používáte?

Odebírejte taky další brikety Fosilního paliva – přihlaste se k odběru tam, kde jste zvyklí poslouchat podcasty.

This is a public episode. If you would like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit fosilnipalivo.substack.com