Vladimír Bureš je muž, který nezná hranice – a to doslova. Horolezec, dobrodruh a zakladatel české outdoorové značky Faramugo vyrábí nejen odolné oblečení, ale sám ho testuje v těch nejdrsnějších podmínkách. Za sebou má desítky expedic do sedmitisícových hor, krizové situace, které by mnohé odradily, a zkušenosti, které přetavuje do vývoje špičkových materiálů. V dalším díle podcastu Přežít popisuje, jaké to je přežít zásah bleskem, proč je strach v horách nezbytný pro přežití, a co obnáší vývoj moderního outdoorového vybavení. Moderuje Amar Ibrahim, expert na přežití.

Vladimír Bureš patří k lidem, kteří dokázali spojit své koníčky s podnikáním. Bývalý atlet a celoživotní horolezec založil vlastní firmu na výrobu outdoorového oblečení, které osobně testuje v extrémních podmínkách. Jeho expedice do vysokých hor mu přinesly řadu zkušeností, kterými se řídí při vývoji funkčních materiálů.

Od horolezce k podnikateli

Jako mnoho podnikatelů i Vladimír Bureš čelil otázce, zda na trhu chyběly kvalitní produkty, a proto založil vlastní firmu. Jeho odpověď však překvapí upřímností: „To říkají skoro všichni a je to samozřejmě absolutní hloupost. Na trhu je nadbytek všeho, dneska je to spíš o tom, že člověk chce dělat to, co ho baví. Držím se kréda, když se práce stane tvým koníčkem, tak už nemusíš nikdy pracovat," vysvětluje Bureš.

K outdoorovému odívání měl se svou manželkou vztah již dříve. „Manželka, která je v oděvním průmyslu vzdělaná, byla bez práce a já jsem potřeboval po letech skončit ve větší firmě, kde jsem pracoval, takže se to tak nějak seběhlo," popisuje začátky podnikání. Přiznává, že prvotní pokusy museli na dlouhá léta odložit kvůli rodině: „Když přišly děti, tak to prostě nešlo. Takže jsme toho na dlouhé roky nechali a vrátili jsme se k tomu, když už to vypadalo, že by to mohlo jít."

Extrémní situace jako zkušební laboratoř

Bureš ve svých expedicích zažil řadu krizových situací, včetně zásahu bleskem. „Zásah bleskem není jako pošimrání štětečkem na zádech. Někde jsem četl, že šance být zasažen bleskem je stejně malá jako vyhrát v izraelské státní loterii," říká s tím, že přímý zásah by byl fatální, ale odraz zvládl přežít bez trvalých následků. „Přímý zásah by člověka zabil. Je to vše o odrazu a je otázka, jak moc je vodivý materiál, na kterém spočíváte. Většinou je to žula, rula, břidlice. Já měl pouze momentální horší stav a bezvědomí v rámci vteřin až minut."

Velkým rizikem v horách jsou také omrzliny. „Ty jsem já naštěstí neměl. Kamarád, který také schytal zásah bleskem, omrzliny rukou měl a teď je má více citlivé." Zásadní je také strach, který může v horách zahrát zásadní roli. Díky němu se totiž zbystří zrak, sluch, smysly a zvýší se adrenalin. „Pokud se člověk bojí, je to v pořádku. Pokud se nebojí, tak dlouho nepřežije." Jako zkušený horolezec tak důrazně varuje před podceňováním náročnosti vysokohorského prostředí. „Riziku se ale úplně nejde vyhnout."

Kyslík, špatné dýchání a promyšlené pohyby

Mnoho lidí si chce cestou do hor pouze odškrtnout kolonku snů a přání. Mnohdy jsou ale navzdory pokynům nepřipravení a nemají dobré vybavení. Před tím Bureš zásadně varuje. Mezi nezbytné vybavení patří kvalitní oblečení a obuv.

Peter Habeler a jeho spolulezec Reinhold Messner jsou podle Bureše hrdiny, kteří jako jedni z mála dokázali lézt bez kyslíku. Bureš se však také může pochlubit odolnou tělesnou konstitucí. „Mnoho našich lidí zvládne bez kyslíku fungovat bez obtíží. Já to snáším poměrně dobře. Na horu jako je Elbrus nemohu vyrazit bez přípravy, ale na Mont Blanc pravděpodobně ano. Do nadmořské výšky 4 800 metrů jsem schopen vystoupat na vrchol během dvou dnů."

Celý rozhovor si můžete poslechnout jako video nebo podcast: