Více než 10 let ve francouzské cizinecké legii, desítky misí v krizových oblastech světa a nespočet zkušeností z těch nejnebezpečnějších koutů planety. Luboš Kulhavý, odborník na bezpečnostní doprovody firem v rizikových oblastech, v rozhovoru pro pořad Přežít prozradil, co ho přivedlo k práci v legii, jaké hrozby číhají na cizince v Africe, proč je důležité mít plán pro každou situaci a jak přežít v podmínkách, které by si většina z nás ani nedokázala představit.Cesta Luboše Kulhavého do světa profesionálních ozbrojených složek začala po absolvování základní vojenské služby v České republice. „Absolvoval jsem základní vojenskou službu u čtvrté brigády rychlého nasazení a chtěl jsem pokračovat dál. Připadalo mi to jako logický kariérní vývoj. V té době Česká republika nebyla členem NATO, takže možností vycestovat na zahraniční mise bylo minimum. Rozhodoval jsem se mezi policií a profesionální armádou, ale nelákalo mě jen běhat po českých výcvikových prostorech. Jediná profesionální armáda, která tehdy přijímala cizince na základě jejich schopností, byla francouzská cizinecká legie. Když jsem tam nastoupil, splnil se mi tak určitý sen."Nábor do cizinecké legie je pověstný svou náročností. Uchazeči procházejí sérií psychologických testů, fyzických zkoušek a detailních pohovorů. „Všechno se točilo kolem toho, jak moc jste ochotní vydržet. Fyzické zkoušky byly extrémně náročné, ale ještě náročnější byl psychický tlak. Legie vás zlomí, aby zjistila, co ve vás je,“ vysvětluje Kulhavý.Jedním z prvních překvapení bylo, jak důsledně legie drží tradice. „Byl jsem trubačem, což znamenalo každé ráno zvedat vlajku s fanfárami. To jsou detaily, které dávají legii její specifický ráz,“ říká s úsměvem.Rozdíl mezi českou armádou a cizineckou legiíPodle Kulhavého je rozdíl mezi českou armádou a cizineckou legií obrovský, a to nejen v přístupu k výcviku, ale i v mentalitě vojáků. „V legii jsme měli perfektní výstroj – goretexové bundy a špičkové vybavení. V české armádě tehdy bylo všechno slabší, ale hlavní rozdíl byl v přístupu. V legii se očekávalo, že zvládnete všechno sami. Nebyl tam prostor pro výmluvy,“ vzpomíná.Přiznává ale, že život v legii nebyl jednoduchý. „Byla to kombinace drilu, respektu a občas i dost tvrdých pravidel. Ale naučilo mě to víc než jakákoli jiná životní zkušenost. V legii se musíte spolehnout na sebe a na své parťáky. Když jdete do akce, víte, že ten člověk vedle vás udělá všechno pro to, abyste přežili,“ říká.Z legie do Afriky – Jak začala kariéra bezpečnostního expertaPo deseti letech služby se Kulhavý rozhodl legii opustit. „Po určité době se člověk začne cítit svázaný. Čím déle sloužíte, tím víc papírování a méně akce máte. A já jsem potřeboval víc akce,“ vysvětluje důvod svého odchodu.Po návratu do Česka začal školit střelbu a taktické postupy, ale brzy přišla poptávka po bezpečnostních službách v zahraničí. „Byla to přirozená cesta. Lidé mě oslovovali, jestli bych jim nemohl pomoct s bezpečností v rizikových oblastech. A tak jsem začal pracovat jako bezpečnostní doprovod v Africe,“ popisuje své začátky.Afrika se pro něj stala druhým domovem. „Pracuji hlavně ve frankofonní Africe – v Demokratické republice Kongo, Čadu, Mali nebo Senegalu. Francouzština je tam klíčová. Anglicky se domluvíte, ale bez francouzštiny to prostě nejde,“ říká Kulhavý.Práce v Africe je podle něj extrémně dynamická a plná rizik. „V některých oblastech se situace mění ze dne na den. Dneska je všechno v pohodě, a zítra se objeví ozbrojená skupina, která vás zastaví na silnici,“ popisuje.Během své kariéry zažil Kulhavý mnoho krizových situací, ale jednu má v paměti dodnes. „Byli jsme na Haiti, kde probíhaly nepokoje. Ocitli jsme se v situaci, kdy proti nám stál dav několika stovek lidí. Byli zfetovaní, hladoví a agresivní. Drželi jsme pozice, ale oni se pořád přibližovali. Nemůžete do nich začít střílet, ale zároveň víte, že jakmile vás obklopí, jste v háji. Bylo to na hraně,“ vzpomíná.