Napětí v oblasti Hormuzského průlivu znovu ukazuje, jak křehká je globální energetická infrastruktura. Stačí omezení jednoho klíčového uzlu a dopady se řetězí napříč kontinenty, od cen pohonných hmot přes výrobu hnojiv až po geopolitickou rovnováhu sil. Na FocusOn.cz to v pořadu Amper Jana Palaščáka popisuje expert na energetickou bezpečnost z Masarykovy univerzity Martin Jirušek, podle kterého současná situace připomíná ropný šok 70. let, jen v modernější a komplexnější podobě.

Hormuzský průliv patří mezi nejkritičtější body světového obchodu. Jak vysvětluje Martin Jirušek, jde o tzv. „úzké hrdlo“, kterým proudí zásadní část globální produkce ropy. Průliv je přitom extrémně úzký. Navigační koridory mají místy jen několik kilometrů, což při provozu tankerů dlouhých až 400 metrů představuje logisticky i bezpečnostně velmi citlivé prostředí.

Význam regionu vychází především z koncentrace těžby v oblasti Perského zálivu. Jakmile dojde k omezení průjezdu, okamžitě se to promítá do globálních toků surovin. „Je to tepna světového obchodu,“ vysvětluje Jirušek a dodává, že právě tato kombinace významu a zranitelnosti činí z Hormuzu strategickou páku v mezinárodních vztazích.

Asymetrická síla v praxi

Navzdory slabší ekonomické i vojenské pozici dokázal Írán situaci otočit ve svůj prospěch. Klíčem je právě kontrola nad průlivem, kde není potřeba masivní vojenské síly. „Stačí už jen ta hrozba, že by mohl přijít útok. Írán dnes drží prst na spoušti,“ popisuje Jirušek.

Tento asymetrický efekt znamená, že i relativně slabý aktér může zásadně ovlivňovat globální trhy. Situace podle něj připomíná ropný šok z roku 1973, kdy producenti poprvé naplno využili energetiku jako geopolitickou zbraň.

Politicky tak Írán paradoxně posiluje. Režim přežil očekávaný tlak a dokázal mobilizovat nejen domácí scénu, ale i regionální spojence, kteří tlačí na uklidnění situace kvůli vlastním ekonomickým zájmům.

Dominový efekt: ropa, plyn i hnojiva

Dopady konfliktu se neomezují pouze na ropu. Výpadky zasahují širší spektrum komodit. Jde o:

• zkapalněný zemní plyn, zejména z Kataru
• suroviny pro výrobu hnojiv, například síru
• inertní plyny, jako je helium pro výrobu čipů

„Méně hnojiv znamená menší úrodu. To může spustit celou kaskádu od růstu cen až po migrační vlny,“ upozorňuje Jirušek.

Zásadní je i časové zpoždění dopadů. Zatímco ceny pohonných hmot reagují téměř okamžitě, průmyslové a potravinové efekty se mohou projevit až s odstupem měsíců.

Globální trh je navíc natolik propojený, že i regiony, které nejsou přímo závislé na dodávkách z Perského zálivu, pocítí sekundární efekt v podobě růstu cen.

Náhradní trasy nestačí

Alternativy k Hormuzskému průlivu sice existují, jde například o ropovody přes Saúdskou Arábii nebo Spojené arabské emiráty. Jejich kapacita je však omezená. „Ani při využití veškeré infrastruktury se nedostaneme na původní objemy. Budou chybět miliony barelů denně,“ říká Jirušek.

To vytváří tlak na ceny a nutí odběratele hledat nové dodavatele. Výsledkem je přeplácení na globálním trhu a další destabilizace cenových hladin. Nejvíce zasažená je Asie, která byla hlavním odběratelem ropy z regionu. Evropa a USA dopady pocítí především nepřímo, prostřednictvím cenových šoků.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: