Český pracovní trh prochází dramatickými změnami. Zatímco se pyšníme jednou z nejnižších nezaměstnaností na světě, skrývá se za tím paradox - firmy přehlížejí obrovský potenciál svých vlastních zaměstnanců. Tomáš Ervín Dombrovský, analytik pracovního trhu společnosti Alma Career, v rozhovoru pro pořad Big Deal na platformě FocusOn odhaluje, proč je český trh práce "zabetonovaný" a jak se připravit na budoucnost.

„Posledních skoro šest let procházíme obrovskými změnami," začíná Dombrovský výčet výzev. „Začalo to pandemií, lockdowny, různými šoky v ekonomice. Zaměstnavatelé se museli vypořádat se změnami ve světové logistice, subdodávkách, a kvůli válce na Ukrajině se nám změny kumulovaly, včetně cenového a inflačního šoku."

Technologické změny jdou ruku v ruce s ekonomickými turbulencemi: „Docela se nám proměňují nároky na to, jaké pozice firmy potřebují obsazovat a jaké kandidáty s určitou kvalifikací pro ně mají dostupné. Rozevírají se nůžky a nepotkává se nám poptávka s nabídkou."

Paradox českého trhu: výborné výsledky, ale nízké mzdy

Přes všechny problémy má Česká republika výbornou startovní pozici: „Máme jednu z nejvyšších zaměstnaností v Evropě, velmi nízkou nezaměstnanost - dlouhodobě patříme k zemím s nejnižší nezaměstnaností na světě."

Cena za úspěch je však vysoká: „Je to vykoupeno relativně nízkou mzdovou hladinou. Poslední roky jsme měli extrémně sníženou spotřebu domácností bezprecedentně. Ekonomika zaškobrtla kvůli propadu reálných příjmů a vysoké inflaci, protože růst mezd nedržel krok."

Dombrovský popisuje dlouhodobý problém české ekonomiky: „Dlouhodobě jsme na nízkou cenu práce sázeli - pořád jsme se spoléhali na to, že jsme zejména levní. Ale konkurenceschopnost už není tažena jen tím, že jste nejlevnější, ale že máte vyšší přidanou hodnotu díky kvalifikovaným zaměstnancům."

Zabetonovaný trh: Češi se bojí měnit práci

Největším problémem českého pracovního trhu je podle Dombrovského jeho nepružnost: „Na rozdíl od severských nebo západních ekonomik je Česká republika extrémně nepružná. Patříme mezi země s úplně nejnižší mírou fluktuace a schopností lidí přecházet z oboru do oboru nebo z firmy do firmy."

Proč jsou lidé tak statičtí? „Trh je zabetonovaný primárně proto, že se lidé neodvažují procházet dobrovolnými změnami práce. Neodhodlají se odejít ve chvíli, kdy si ještě můžou vybírat. A ve chvíli, kdy na ně dopadne vynucená změna, zjišťují, že už jim ujel vlak."

„Až 70 % zaměstnanců v České republice si nemůže dovolit výpadek příjmů delší než tři měsíce," odhaluje Dombrovský zásadní problém. „Nějaká dobrovolná změna práce s rizikem, že by to neklaplo, je pro ně těžko představitelná."

Hledání při práci má svá úskalí: „Lidé častěji mění práci při práci, ale intenzita hledání je poměrně nízká a musejí mít velikou jistotu nástupu jinde, aby se vůbec odhodlali vyjednávat se současným zaměstnavatelem o tom, že jim podmínky nevyhovují."

Skupina 55+: Přehlížený potenciál s desetiletou výdrží

Nejvíce zanedbávanou skupinou jsou podle Dombrovského lidé nad 55 let: „Velmi často jsou loajální, nepouštějí se do změn tak často, protože zkušenost jejich kolegů je 'nikoho moc nechce.' Jsou v rámci náboru dost přehlížení."

Celý rozhovor si můžete pustit jako podcast nebo video, kde se dozvíte: