Mezinárodní měnový fond předpovídá, že Česká republika dosáhne v roce 2030 HDP na obyvatele okolo 75 000 dolarů — a Itálie bude tehdy nižší. Přesto Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank, varuje před unáhleným optimismem: náskok, který Česko vybudovalo od pádu železné opony, ostatní země regionu systematicky stahují, automobilový průmysl čelí existenčním výzvám a demografické stárnutí nastavuje podmínky pro scénář, jehož se ekonomové bojí nejvíce — stagflaci. V rozhovoru pro eMoney rozebírá, co Česko drží nahoře, co mu hrozí a kde hledat nový motor růstu.

Premiant regionu, ale vavříny jsou nebezpečné

Česká republika je podle prognózy MMF nejbohatší zemí střední a východní Evropy — a má jí zůstat i v roce 2030 s HDP na obyvatele okolo 75 000 dolarů. Kovanda za tímto výsledkem vidí dobrou výchozí pozici z 90. let, ale zdůrazňuje, že není důvod k přílišné spokojenosti.

„Česko mělo dobrou výchozí pozici a dosud se o ni nenechalo připravit. Ale Polsko, Rumunsko a další země náš náskok intenzivně stahují. Z toho rozdílu, který byl značný po pádu železné opony, nebudeme žít věčně,“ říká Kovanda.

Čísla jsou přitom překvapivá i v evropském srovnání: Německo by mělo být v roce 2030 na 86 000 dolarech, Velká Británie na 76 000 — ale Itálie na pouhých 73 000. Česká republika by tedy měla být bohatší než Itálie. Kovanda sám podotýká, že srovnávat se výhradně s Německem nebo Švýcarskem je zavádějící: Česko zaostává za skutečnou elitou evropských ekonomik, ale v širším kontextu obstojí.

Automobilový průmysl pod tlakem a zbrojení jako náhrada

Největším strukturálním rizikem české ekonomiky je podle Kovandy závislost na automobilovém průmyslu — a jeho kombinovaná hrozba ze tří stran najednou: nástup elektromobility, konkurence čínských výrobců a deindustrializace německé ekonomiky, která je naším klíčovým odběratelem.

„Česká republika bude muset nalézt zástupný zdroj růstu, který alespoň do určité míry doplní výpadek, jenž lze očekávat v automobilovém průmyslu. Jedním z odvětví, které by to mohlo částečně zastoupit, je zbrojní průmysl — v českých zemích má solidní tradici a geopolitická situace mu nahrává,“ říká Kovanda.

Cla, která Evropská unie zavedla na čínské elektromobily, situaci zmírňují, ale Kovanda je nepovažuje za dostačující: konkurenceschopnost čínských výrobců je příliš vysoká na to, aby ji tarify dlouhodobě neutralizovaly.

Polsko: konkurent i partner za humny

Polsko Česko v žebříčku HDP na obyvatele stále nedohání — ale je o tom slyšet stále víc. Kovanda navrhuje na Polsko pohlížet ne jen jako na soupeře, ale i jako na příležitost: sílící polská ekonomika znamená sílící poptávku po dovozu.

„Část exportérů se dnes učí hledat odbytiště mimo Německo a Polsko je přirozenou destinací. Čím silnější bude polská ekonomika, tím větší může být poptávka po českém zboží a službách. Ano, je to konkurent — ale blízká úspěšná ekonomika může mít i podpůrný efekt,“ vysvětluje Kovanda.

Závislost českého zahraničního obchodu na Německu se podle Kovandy pomalu snižuje — data posledních deseti patnácti let ukazují, že čeští exportéři diverzifikují cílové destinace. Trend bude podle něj pokračovat přirozeně, jak bude celý region bohatnout.

Celý rozhovor s Lukášem Kovandou si poslechněte v podcastu eMoney na FocusOn.cz. V epizodě zaznělo ještě:

• Proč Kovanda nepovažuje nedostupné bydlení za hlavní příčinu nízké porodnosti — a co za ní podle něj skutečně stojí
• Německo: dožene ho Česko za 50 let, nebo nikdy? Kovanda o ideologickém slepém místě Berlína a o tom, kde se otevírá prostor
• Praha versus zbytek Česka — a jak je na tom v tomto srovnání Polsko, Slovensko a Maďarsko
• Proč se v českých rodinách z dítěte stal investiční projekt a co to dělá s porodností
• Může Polsko nahradit Německo jako průmyslová mocnost střední Evropy — a co to bude znamenat pro český export