Vyrostl obklopen švýcarskými reklamními kalendáři z otcovy lékárny. Seznámil se se Švýcarkou, viděli se během tří let jen 41 dní, ale přes dopisy se zamilovali. Brali se dva dny po pádu berlínské zdi a Václav Šulista utekl ze země. Dnes je kariérním poradcem a honorárním konzulem v Basileji, kde pomáhá českým firmám etablovat se na švýcarském trhu. V rozhovoru vysvětluje, proč Švýcarsko vlastně neexistuje, jak důležitá je první reference a proč v Appenzellu dodnes jedí psy. Sledujte švýcarský speciál na platformě FocusOn - sérii rozhovorů s Čechy, kteří žijí v zemi helvétského kříže.

Václavův otec byl lékárník a pracoval ve zdravotnickém zásobování v Ševětíně. „Tenkrát tam měla firma Sandoz konsignační sklady, táta dostával krásné švýcarské reklamní kalendáře. Oblepil celý byt, takže já jsem jako dítě vyrostl obklopen Švýcarskem. Ale ve svém životě by mě nenapadlo, že se tam někdy dostanu. To byly sedmdesátý, osmdesátý léta."

Pak přišla náhoda. „Seznámil jsem se se Švýcarkou, zamiloval jsem se do ní a brali jsme se dva dny po pádu berlínské zdi. Odzvonil jsem klíčem a vypadl jsem do Švýcarska."

Od chemie k managementu a depresi

Václav vystudoval analytickou chemii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. „Byl to tenkrát velmi silný ročník. Dovoluji si přiznat, že jsem do toho silného ročníku moc nepatřil. Patřil jsem mezi ty hloupější. Vystudoval jsem chemii bez velkého zájmu, protože jsem chtěl původně studovat jazyky, ale jinam bych se se svým kádrovým profilem nedostal."

Ve Švýcarsku dělal šéfa kontroly kvality, vybudoval laboratoř, doučil se galeniku na ETH v Curychu. „Čím dál tím víc jsem se vyvíjel mimo laboratoř, pryč od chemie, a nakonec jsem skončil v podstatě v managementu – zajišťování kvality, manažerování produkce, později supply chain."

Pracoval šest let v malé firmě ve východním Švýcarsku, pak se přestěhoval do Basileje. „Šest let jsem dělal pro dodavatele Novartisu, pak jsem přestoupil přímo do Novartisu a tam jsem byl 16 let v různých středních manažerských pozicích. Vedl jsem tým 55 lidí, posledních pět let jsem byl v supply chainu."

Ale práce ho nenaplňovala. „Nikdy mě práce nijak zvlášť nebavila. Pořád jsem byl povyšován, nevím proč, ale neměl jsem z práce opravdu radost. Byl jsem tam kvůli penězům, to přiznám zcela otevřeně. Tímhle postupem jsem se dopracoval k depresi. V depresi jsem se rozhodl – takhle to nejde dál. Ze zoufalství jsem se osamostatnil a založil svůj byznys kariérního poradenství."

LinkedIn, obsah a naslouchání

Dnes Václav radí jednotlivcům, jakým způsobem si vybudovat pozici na pracovním trhu. „Jsou to tři sloupy. První je velmi atraktivní LinkedIn profil – jak tam postavím digitální vizitku, aby mě lidé brali vážně. Za druhé, jakým způsobem tam tvořím obsah, aniž bych byl vnímán jako člověk, co něco chce prodat nebo nějaký povrchní influence. Dávat síti přidanou hodnotu. A za třetí, jakým způsobem navazuji kontakt s lidmi, aniž by měli pocit, že jim chci něco prodat nebo chci po nich práci. Zajímat se o ostatní lidi, naslouchat jim, klást chytré otázky."

Děkujeme partnerům Švýcarského speciálu, společnostem DRFG, S1 Solutions a Novatop.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast

Z videa či podcastu se kromě výše uvedeného dozvíte také: