Praha získává po desetiletích nový most přes Vltavu. Dvorecký most, jehož návrh vzešel z mezinárodní soutěže se 47 návrhy, má ambici stát se nejen dopravní tepnou pro MHD, ale i katalyzátorem proměny veřejného prostoru. Architekt Radek Šíma z Ateliéru 6 v pořadu Next Stop na platformě FocusOn popisuje, jak vznikal projekt, který propojuje techniku, urbanismus i umění.

Dvorecký most vznikl na základě mezinárodní dvoukolové soutěže, která patřila k největším architektonickým kláním v Praze posledních let. V prvním kole se představilo celkem 47 návrhů, do finále postoupilo pouze sedm týmů.

Konkurence byla přitom anonymní: architekti nevěděli, proti komu stojí. Až zpětně se ukázalo, že mezi účastníky byl i světově uznávaný architekt Santiago Calatrava. Radek Šíma přiznává, že právě tato anonymita sehrála klíčovou roli: „Soutěž byla anonymní, takže jsme nevěděli, kdo tam je. Člověk se tím vlastně nezabývá a soustředí se jen na samotný návrh.“

Výsledek pak přišel překvapivě rychle. „Jeden den jsme se z médií dozvěděli, že jsme vyhráli, šli jsme to oslavit. A druhý den jsme zjistili, kdo skončil druhý, a šli jsme to oslavit znovu.“

Most jako součást města, ne dominanta

Zásadní rozhodnutí padlo už na začátku návrhu: most neměl být ikonickou dominantou, ale přirozenou součástí městského celku. Tento přístup vychází z analýzy historických pražských mostů, které – navzdory různým epochám – sdílejí společné rysy: obloukové konstrukce, absenci horní mostovky a masivní pilíře přes celou šířku.

Podle Šímy právě respekt k tomuto kontextu rozhodl: „Uvažovali jsme o Praze a o tom místě jako takovém. O plastičnosti města a o tom, co z něj dělá Vltava.“ Výsledkem je most, který se nesnaží konkurovat Vyšehradu ani vytvářet novou dominantu, ale zapadá do panoramatu.

Kubismus jako důsledek techniky, ne stylu

Výsledná podoba mostu, která evokuje český architektonický kubismus, nebyla podle Šímy primárním estetickým záměrem, ale vyplynula z extrémně náročných technických parametrů. Most musí překonávat dvě zásadní šikmosti: půdorysnou, kdy osa mostu svírá s tokem řeky ostrý úhel, a výškovou, neboť most stoupá o téměř 10 metrů, aby překonal Strakonickou ulici a napojil se na Zlíchovskou estakádu.

Tato geometrická hra s prostorem vedla k vytvoření unikátního tvarosloví. Šíma vysvětluje, že při skloubení požadavků na plnou šířku pilířů, obloukový motiv a šikmé vedení mostu se v návrhu postupně začal objevovat fenomén šikmosti. Když pak tým převedl návrh do 3D modelu, ukázalo se, že se v něm zrodil kubismus. Most tak reaguje na blízkou Podolskou vodárnu i kubistické domy pod Vyšehradem, čímž organicky zapadá do historického kontextu Prahy.

Aktivace vnitřní periferie skrze umění a landart

Ekonomický a společenský přínos stavby nespočívá pouze v dopravě, ale také v kultivaci zanedbaných území na obou březích. V Podolí i na Zlíchově vznikají díky spolupráci s výtvarníkem Kryštofem Kinterou multifunkční prostory, které mají přilákat veřejnost. V Podolí vzniká pod mostem, jenž je široký 16 metrů a zastřešuje plochu o délce 40 metrů, zóna pro volnočasové aktivity včetně arény pro divadlo či autorská čtení nebo schodů do vody pro otužilce.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: