Z dívky, která v patnácti skákala ze starých letadel Svazarmu, se stala jedna z nejvýraznějších českých kaskadérek. Hanka Dvorská má za sebou přes tisíc seskoků, desítky mezinárodních filmů a stovky hodin tréninku týdně. V rozhovoru pro pořad Přežít mluví o tom, jak se český filmový průmysl po revoluci otevřel světu, jak se vyrovnává s fyzickými zraněními a proč denně udělá 120 kliků.

Všechno začalo v jejích patnácti letech, kdy začala skákat padákem. „Já jsem nikdy nepřemýšlela o tom, že budu kaskadérka. Chtěla jsem jen napodobit svého staršího bratra, který skákal z letadla. Přihlásila jsem se do Svazarmu a rok jsem trénovala,“ vzpomíná Dvorská.

První filmovou roli dostala náhodou. „Kaskadéři tehdy potřebovali ženu, která skočí z okna. Režisér Kachyňa točil scénu sebevraždy a nikdo se nechtěl pustit dolů. Tak mě našli na letišti a já skočila. Od té doby mě vzali do skupiny,“ říká.

Dnes má za sebou více než tisíc seskoků, což sama označuje za „málo“ v porovnání s profesionály. „Po revoluci už to nebylo zadarmo, každý seskok stál několik set korun a já měla malé děti. Peníze jsem raději dala do rodiny než do padáku,“ vysvětluje.

Český Hollywood po revoluci

Po roce 1989 se české filmové prostředí dramaticky změnilo. Zatímco před revolucí bylo jen pár kaskadérů a málo akčních scén, po roce 1990 začali do země jezdit zahraniční filmaři. „Česká republika měla rozbité, ale krásné kulisy, šikovné maskéry, kostyméry i kaskadéry. Američané byli v šoku, co všechno naši lidé zvládnou,“ říká Dvorská.

Točila mimo jiné velkofilmy jako Troja s Bradem Pittem, Bídníky s Liamem Neesonem či produkce s Vinem Dieselem. „Na Maltě, kde jsme točili Troju, jsem padala mezi hořící sloupy a kolem mě běhal Brad Pitt. Nakonec do mě kopl, ale byl strašně milý a omlouval se,“ směje se.

Kaskadérský byznys: risk, výdrž a minimum pojistek

Kaskadérství je podle Dvorské obor, kde se profesionalita pozná podle instinktu. „To nemůže dělat každý. Vyberou si vás podle toho, co zvládnete. Já třeba odmítla jezdit na motorce a brát dítě za jízdy. Ne proto, že bych nechtěla, ale protože vím, že by to bylo nebezpečné,“ popisuje.

S úrazy má bohaté zkušenosti. „Při natáčení v Turecku jsem si přetrhla přední i zadní křížové vazy a rozdrtila menisky. Byla jsem rok mimo a dostala jsem za to deset tisíc korun,“ říká otevřeně. Kaskadérská profese přitom podle ní zůstává málo pojištěná a často finančně podhodnocená.

Ženský svět kaskadérů

V současnosti je v České republice aktivních jen osm až deset kaskadérek, z nichž jen tři pracují na pravidelné bázi. „Mladé holky jsou většinou malé gymnastky, ale dnešní herečky jsou vysoké. Proto je výhoda, když má někdo 180 centimetrů jako moje dcera,“ říká Dvorská, jejíž dcera Míša jde v jejích šlépějích.

Rodinná tradice pokračuje: Míša dnes sama působí jako kaskadérka a občas s sebou bere i svou dceru, stejně jako kdysi Hanka. „Já jsem svoje děti brávala na natáčení, protože jsem je neměla kam dát. Teď už to dělá další generace,“ dodává s úsměvem.

Denní rutina: 120 kliků a žádná výmluva

Dvorská dodnes působí jako instruktorka a trenérka. „Každý den udělám 120 kliků – ráno, v poledne a večer. Při čištění zubů dělám dřepy. Cvičím celý den, protože mám až pět hodin tréninku denně,“ říká s naprostou samozřejmostí.

Kromě vedení fitness lekcí organizuje i bootcampy – kurzy intenzivního cvičení a odolnosti. „Třikrát týdně, už dvacet let. Když končíme, ptám se lidí: jste šťastní? A oni odpoví: ano. To je pro mě největší odměna,“ dodává.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: