Sedmnáct let putování po horách celého světa – od Beskyd přes Kavkaz a Střední Asii až po íránské pouštní vrcholy. Cestovatel a spisovatel Jakub Venglář všechny zkušenosti, průšvihy i praktické rady sepsal do knihy Jak na přechody hor bezpečně s úsměvem a co nejlehčím batohem. V podcastu Přežít s Amarem Ibrahimem na platformě FocusOn vypráví o tom, proč si lidé na hory balí prací prášek, jak ho v Kyrgyzstánu léčil učeň zubaře, jak ho v Ázerbájdžánu zatkla armáda – a proč je nejčastější chybou cestovatelů podcenění zimy.

Jakub Venglář se horám věnuje sedmnáct let a za tu dobu prošel cestu od naprostého nováčka s přetěžkým batohem po zkušeného cestovatele, který ví, že klíčem k úspěšnému treku není jen kondice, ale především příprava. Své poznatky shrnul v knize Jak na přechody hor bezpečně s úsměvem a co nejlehčím batohem.

„Knížku jsem psal s vědomím, že bezpečnost je zásadní. Zároveň jsem ale chtěl, aby nešlo jen o přežití, ale aby si člověk cestu i užil,“ říká Venglář. Kniha pokrývá vše od orientace s buzolou přes výběr bot a spacáku až po sestavení lékárničky. Na kapitole o první pomoci spolupracovali odborníci z kurzů první pomoci.

Průvodce je podle autora určen především začátečníkům, ale i zkušený horský vlk v něm najde tipy, které dávají smysl. Moderátor Amar Ibrahim, který sám vede kurzy přežití, to potvrzuje z vlastní praxe: i člověk, který si myslí, že je na vyšší úrovni, občas zjistí, že se stále má co učit.

Z babičky Beskyd do hor celého světa

Lásku k horám probudila ve Venglářovi babička. Jako malý nechodil rád do školky, a tak ho matka nechávala u babičky, se kterou jezdil do Beskyd. S rodiči toho moc nenacestoval – nejdál to bylo na Prostřední Bečvu. Zlom přišel po maturitě, kdy se s kamarády vydal do Tater.

„Bylo to děsivé, totálně jsem zmokl, brutálně jsme se zničili – ale zvráceným způsobem mě to bavilo,“ vzpomíná s úsměvem. Následovaly výpravy do Rumunska, na Balkán a dál. Po vysoké škole se díky novým spolužákům dostal do stále vzdálenějších destinací a hory se staly nedílnou součástí jeho života.

V současnosti pracuje jako event manažer. Průvodcem není a ani být nechce – své zkušenosti předává prostřednictvím přednášek a svých knih. První knihou byly cestopisy Místa, kam se nechodí, druhou je praktický průvodce horskými přechody, na kterém pracoval přibližně tři roky.

Šnorchl v poušti a půl kila mouky. Co do batohu nepatří?

Jedním z hlavních témat rozhovoru je příprava a balení. Venglář i Ibrahim se shodují, že lidé si na výpravy často berou zbytečnosti. Venglář vzpomíná, jak jeho kamarád táhl po gruzínských kopcích půl kila mouky na zahušťování omáček, a sám přiznává, že na začátku cestovatelské kariéry si na čtrnáctidenní trek do Rumunska vzal zásoby jídla na celou dobu – obrovský pytel Tatranek a instantních polévek.

„Vůbec jsem nedocenil, že stačí sejít do vesnice a v obchodě si nakoupit,“ směje se dnes nad svou tehdejší naivitou.

Sám si ovšem jednu zdánlivě zbytečnou věc v batohu obhajuje: na trek pouštními horami Ománu si vzal šnorchl, protože věděl, že se později přesune na pobřeží. Vznikla z toho dnes legendární fotka s potápěčskou výbavou uprostřed pouště. „Nepřipadá si člověk úplně jako nejostřejší tužka v penále,“ přiznává s humorem.

Celý rozhovor si můžete pustit jako podcast nebo video, kde se dozvíte:

• Jak Venglář porovnává Čínu a Írán z pohledu cestovatele – a proč je podle něj v Číně situace pro běžné občany materiálně lepší
• Proč je Venglář skeptický k ultralehkému vybavení a jak přistupuje k moderním technologiím na trecích
• Jak vypadá Myanmar (Barma) očima cestovatele a proč je rád, že tam byl před vypuknutím občanské války
• Proč si na vícedenní trek stačí vzít minimum oblečení – a jak Venglář probíral batoh své přítelkyni
• Jak si poradit s cestovatelským průjmem a proč zkušení cestovatelé jedí místní jogurt hned po příletu
• Co všechno najdete na webu zahorami.cz – od cestopisů přes praktické tipy až po přehledy jednotlivých zemí