Osm z deseti Čechů zažilo psychické potíže, které zasáhly do jejich běžného života. Čtyři z deseti se je přitom snaží zvládnout sami a mezi mladými ve věku od 18 do 26 let už 47 procent využilo kvůli duševnímu zdraví umělou inteligenci. Lukáš Krčil, spoluzakladatel a CEO psychoterapeutické platformy Hedepy, v pořadu Avokádo na platformě FocusOn.cz popsal, proč se lidé stále bojí požádat o pomoc, proč mladí patří k nejosamělejším skupinám a jak Hedepy vyrostlo do devíti zemí s více než 1 300 terapeuty.

Příběh Hedepy se začal psát v roce 2020, kdy Lukáš Krčil vedl marketingovou agenturu. Pandemie tvrdě dopadla na celý obor a Krčil musel během krátké doby výrazně zmenšit svůj tým. ,,Byl to velmi těžký rok nejen kvůli covidu, ale také pro marketing obecně. Tehdy jsem musel propustit ze sta lidí asi padesát, což jsem nikdy předtím v životě nedělal. Hodně mě to zasáhlo,‘‘ popisuje Krčil.

Náročná zkušenost ho přivedla také k jeho první terapii. Přestože mu ji doporučovali přátelé, samotné setkání jeho očekávání nenaplnilo. Začal proto přemýšlet, jak by bylo možné terapeutickou péči zlepšit a zpřístupnit lidem, kteří ji potřebují. ,,Poprvé v životě jsem to šel zkusit a neměl jsem z toho dobrý pocit. Říkal jsem si, že by to šlo udělat lépe, protože je tu spousta lidí, kteří mají problémy s duševním zdravím a říkají, že jim terapie pomáhá,‘‘ říká Krčil. Z osobní zkušenosti a následných úvah postupně vznikla online platforma Hedepy.

Psychické potíže zasáhly 8 z 10 Čechů

Potřebu dostupnější péče potvrzují také výsledky průzkumu agentury Ipsos pro Hedepy. Do šetření se zapojilo 1 021 respondentů ve věku od 18 do 65 let. Celkem 79 procent z nich uvedlo, že psychické potíže někdy zasáhly do jejich běžného života. Mezi mladými ve věku od 18 do 26 let se jednalo dokonce o devět z deseti dotázaných. ,,Když vidíte reálná data od Ipsosu, podle nichž osm z deseti lidí říká, že má duševní obtíže, které ho v životě nějak limitují, hodně mě to překvapuje,‘‘ doplňuje Krčil.

Podle něj jsou přitom Češi zvyklí řešit fyzické zdravotní problémy mnohem rychleji než ty psychické. Pokud je něco bolí, vyhledají lékaře. Psychické vyčerpání, nechuť vstát z postele nebo dlouhodobou nespokojenost však často přehlížejí a skrývají před okolím. ,,Když mě bolí ruka, jdu k lékaři. To, že mě bolí duše nebo cítím něco, co mi zasahuje do života, například že se ráno netěším do práce nebo nemohu vstát, jsme však zvyklí přehlížet, stydět se za to a neukazovat to navenek. Z mého pohledu je to stále velké tabu,‘‘ doplňuje.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: