Češi patří k největším skeptikům vůči elektromobilitě v Evropě. Zatímco v západních zemích tvoří elektromobily desítky procent nových registrací, v Česku jde o jednotky procent. V pořadu Elektrodrive na platformě FocusOn vysvětluje Lukáš Folbrecht, tajemník Elektromobilní platformy, proč za tím nejsou ani tak technologie, jako spíše kupní síla, struktura bydlení, způsob cestování a obavy o budoucnost automobilového průmyslu, který v Česku tvoří zhruba 8 % HDP.

Moderátor v úvodu rozhovoru připomíná data, podle nichž je v Česku výrazně vyšší podíl lidí odmítajících elektromobilitu než v západní Evropě. Folbrecht upozorňuje, že realita je složitější než jednoduché rozdělení na „pro“ a „proti“.

„Vedle hlasitých odpůrců a nadšených fanoušků existuje velká skupina lidí, kteří nemají vyhraněný názor a čekají, až pro ně elektromobil začne dávat smysl,“ říká.
Podle něj nejde o ideologický odpor, ale o pragmatické vyčkávání: dostupnější cenu, odpovídající typ vozu a možnost nabíjení.

Dnes se elektromobily na nových registracích v Česku podílejí necelými 6 %, zatímco v Německu či Nizozemsku je to přes 30 %, v Dánsku kolem 65 % a v Norsku více než 90 %. Rozdíl podle Folbrechta dobře kopíruje rozdíly v příjmech a životním stylu.

Nízká kupní síla a šestnáctiletý vozový park

Jedním z klíčových důvodů českého odstupu je ekonomika. „Máme nižší kupní sílu než západní Evropa a zároveň jeden z nejstarších vozových parků. Průměrné auto v Česku má přes 16 let,“ upozorňuje Folbrecht.

Zatímco v bohatších zemích lidé častěji obměňují vozy a kupují nové technologie, v Česku si domácnosti auta drží dlouhodobě. Elektromobil s cenou kolem jednoho až jeden a půl milionu korun je pro velkou část populace mimo dosah.

Právě proto hraje zásadní roli sekundární trh. „Jakmile se elektromobil dostane na cenu 300 až 500 tisíc korun a má možnost domácího dobíjení, začíná dávat ekonomický smysl,“ říká Folbrecht. Rozvoj trhu s ojetými elektromobily podle něj výrazně pomáhá jejich dostupnosti.

Chalupy, dovolené a tisíc kilometrů na jeden zátah

Česká specifika nejsou jen ekonomická, ale i kulturní. „Jsme národ chalupářů. Potřebujeme velký kufr, tažné zařízení a často máme pocit, že musíme ujet tisíc kilometrů na jeden zátah,“ popisuje Folbrecht.

Typickým příkladem je letní cesta do Chorvatska nebo zimní dovolená v Alpách. Elektromobil je v očích části veřejnosti stále vnímán jako omezení svobody, a to i přesto, že reálné dojezdy a rychlosti dobíjení se výrazně zlepšují.

Dalším faktorem je jazyková a technologická bariéra. „Někteří lidé mají obavu, že v zahraničí nebudou vědět, kde a jak nabíjet,“ dodává.

Strach o práci: automobilový průmysl jako klíčový argument

Zásadní roli hraje i obava o budoucnost české ekonomiky. „Automobilový průmysl tvoří zhruba 8 % HDP. Část lidí vnímá elektromobilitu jako ohrožení pracovních míst a životní úrovně,“ říká Folbrecht.

I když elektromobily přinášejí výhody v podobě ticha, nulových lokálních emisí a lepší kvality ovzduší ve městech, u části veřejnosti převažuje obava z dopadů transformace. Podle Folbrechta je právě tato nejistota silně zakořeněná a živí dlouhodobý skepticismus.

Nabíjecí infrastruktura. Čísla jsou lepší, než si lidé myslí

Jedním z nejčastějších argumentů proti elektromobilům je údajný nedostatek nabíječek. Folbrecht ale upozorňuje, že realita je jiná.

„V Česku máme přes sedm tisíc veřejných dobíjecích bodů a zhruba 55 tisíc elektromobilů,“ říká. V přepočtu na počet vozidel či obyvatel vychází Česko v některých statistikách dokonce lépe než Norsko

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: