Organizovaný zločin není jen o střelbě v ulicích, ale především o precizně nastaveném byznys modelu, který dokázal přežít celé století. Ve speciální sérii pořadu Wiseguy rozkrývá odborník na italsko-americkou mafii Jan Nápravník ekonomické pozadí organizace. Ta se z ochránce chudých přistěhovalců transformovala v miliardový konglomerát ovládající odbory, hazard i stavebnictví.

Pojem „Wiseguy“ v americké angličtině označuje člověka, který je zasvěcený do světa mafie jako takové a “ví”. Podle Jana Nápravníka se takto členové italsko-americké mafie začali titulovat zhruba od 70. let minulého století, přičemž samotné slovo se v USA používá již přes dvě století. Jde o lidi, kteří prošli iniciačním rituálem (byli tzv. made) a jsou pevnou součástí mafiánské rodiny.

Mafie, respektive její v Americe nejpočetnější představitel, Cosa Nostra (v překladu „Naše věc“), je organizace s kořeny na Sicílii z počátku 19. století. „Cosa Nostra byla vytvořena obyčejnými lidmi, kteří se Na Sicílii buď přímo živili zločinem, nebo naopak za úplatu bránili chudé lidi, kteří nemohli jít za policií,“ vysvětluje Nápravník. Tento model se plynule přesunul do USA, kde italská mafie postupně porazila tu irskou, židovskou ale i konkurenční Camorru.

Ekonomika ghetta

Masivní vlna imigrace souvisela se sjednocením Itálie v roce 1860, kdy se na Sicílii změnil režim a lidé přicházeli o práci. První lodě s migranty překvapivě nemířily do New Yorku, ale od začátku 60. let 19. století do New Orleans. Italové zde přijímali práci v močálech a bažinách, kterou dominantní irské obyvatelstvo odmítalo vykonávat. Italové se do oblasti východního pobřeží začali přesouvat až později.

S tím související newyorská “ghetta”, jako Little Italy, East Harlem nebo Bronx, fungovala jako uzavřené komunity plné italských přistěhovalců. Mafie zde působila jako nezákonná prodloužená ruka státu, která imigrantům pomáhala získat byt či práci, protože Italové tehdy neuměli jazyk a úřady byly většinově pod kontrolou etnických Irů. První zisky pro vznikající organizovaný zločin generovalo vybírání výpalného a kontrola přístavů. Již koncem 80. let 19. století se v New Orleans poprvé oficiálně v policejním záznamu objevilo slovo „mafie“, když zločinci blokovali vykládku lodí, dokud kapitáni nezaplatili výpalné.

Prohibice: Zlatý věk?

Postupem času se mafie začala přetvářet a z přístavů se posouvala dále do měst a do vnitrozemí. Rapidní vzestup sledujeme od roku 1920, kdy vešel v platnost 18. dodatek ústavy Spojených států, známý jako Volstead Act nebo zjednodušeně prohibice. Prodej nelegálního alkoholu během této doby znamenal pro mafii zlatou éru. Vnitřní napětí mezi starou školou a novými progresivními mafiány vyvrcholilo v letech 1930 a hlavně 1931 tzv. Castellammarskou válkou. Strategický obrat provedl mafiánský vizionář Lucky Luciano, který nechal odstranit tehdejší lídry Masseriu i Maranzana.

„Luciano poté ustanovil takzvanou Komisi, což je organizace, kde pět nejdůležitějších rodin z New Yorku, které vzešly z války a měly v ní svého zástupce. Komise sloužila jako vrcholný orgán mafie v případech, kdy Rodiny potřebovaly probrat strategii nebo klíčové kroky pro organizovaný zločin. Jako příklad můžeme uvést schvalování nových členů,“ popisuje Nápravník. Tento systém časem umožnil mafii ovládnout legální byznysy, jako jsou stavebnictví, odbory či odvoz odpadu.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: