Do aktivní zálohy se přihlásila před téměř pěti lety. Na dokončení náboru čekala skoro rok a dnes jako desátnice slouží u 22. základny vrtulníkového letectva v Náměšti nad Oslavou. Kateřina Nováková v pořadu Přežít na platformě FocusOn popsala, co ji do armády přivedlo, jak vypadají její výcviky i proč si záložníci stále musejí některé části výstroje pořizovat sami. Vedle služby se věnuje také propojování technologických startupů s obranným sektorem v rámci programu NATO DIANA.

Od prvního formuláře k vrtulníkové základně

Když se Kateřina Nováková rozhodla vstoupit do aktivní zálohy, o fungování armády toho podle svých slov zpočátku příliš nevěděla. Ještě před podáním prvního formuláře ale narazila na 22. základnu vrtulníkového letectva, zavolala tam a domluvila se, že by u ní chtěla sloužit.

Během telefonátu se zeptala také na možnost působit jako letecká návodčí JTAC. Dozvěděla se však, že tato specializace vyžaduje další znalosti a dovednosti. Nakonec se domluvila na zařazení k rotě ochrany. Samotný nábor trval téměř rok. ,,V aktivní záloze jsem přibližně čtyři roky. Přihlašovala jsem se v srpnu a čekala téměř celý rok, takže v celém procesu jsem skoro pět let,‘‘ popisuje Nováková.

Do armády ji přivedlo především vlastenectví a snaha pomoci společnosti. Později ocenila také komunitu, přátelství a motivaci udržovat se v dobré fyzické kondici. Ve své rotě se podle svých slov setkává s poměrně vysokým zastoupením žen. Při některých cvičeních tvoří ženy až třetinu všech účastníků. V celé české armádě přitom podle Novákové představují přibližně 15 procent.

Měsíc ročně přímo ve výcviku

Během roku se koná sedm až osm různých cvičení, na která jsou příslušníci její jednotky povoláváni. Záložníci nemusejí absolvovat všechna, povinně však musejí odcvičit minimálně dva týdny ročně. Nováková se zpravidla účastní dvou až tří cvičení, takže ve vojenském prostředí stráví přibližně měsíc za rok.

,,Nelétám jako pilot, ale při cvičeních se dostanu do vrtulníku jako součást posádky. Máme například infiltrace a exfiltrace vrtulníkem. Snažím se jezdit na dvě až tři cvičení ročně, takže dohromady strávím ve výcviku přibližně měsíc,‘‘ říká. Výcvik reaguje také na proměnu současných konfliktů. Během jednoho dvoudenního cvičení instruktor nečekaně vyslal nad jednotku dron, aby prověřil její reakci. Záložníci podle Novákové v první chvíli nevěděli, co mají dělat, protože se s podobnou situací do té doby nesetkali.

Příslušníci roty spolupracují také s leteckými návodčími JTAC. Při mezinárodním cvičení Ample Strike jim zajišťovali blízkou ochranu a mohli se seznámit s jejich prací i vybavením.

Dvacet kilometrů se zátěží, ale bez armádního batohu

Armáda podle Novákové dlouho neměla odpovídající zimní vybavení. Čepice a rukavice začala zavádět přibližně před třemi lety, další části výstroje se k vojákům dostávají postupně. ,,Do té doby jsme měli pouze pletené kukly s otvory a kožené rukavice, které v zimě promrzaly. Od letošního roku má být k dispozici také bunda, oteplováky a návleky na nohy,‘‘ uvádí Nováková

Záložníci letos nově absolvují výroční přezkoušení, jehož součástí je pochod na vzdálenost 20 kilometrů s dvacetikilogramovou zátěží. Odpovídající batohy ale podle Novákové od armády nedostali. ,,Nemáme na to batoh, takže si musíme pořizovat vlastní,‘‘ upozorňuje.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast a dozvíte se:

• Jak se během čtyř let změnil pohled rodičů Kateřiny Novákové na její službu v armádě?
• Jak se dnešní šestitýdenní kurz základní přípravy liší od výcviku, který absolvovala během pandemie?
• Jaké zdravotní prohlídky musejí uchazeči o službu v aktivní záloze podstoupit?
• Kterých specializovaných dovedností a kurzů mají záložníci podle Novákové stále málo?
• Jak probíhá vojenský výcvik určený středoškolákům a podle čeho si vybírají konkrétní útvar?