Mozek bez kyslíku začíná odumírat po pěti minutách. Přesto se v krizové situaci odváží pomoci jen každý pátý Čech. První pomoc stále obestírá strach, mýty a neochota zasáhnout. Lektor Václav Melka v rozhovoru pro pořad iMedical na platformě FocusOn varuje, že i malý zásah může znamenat rozdíl mezi životem a smrtí. V rozhovoru odhaluje, proč Češi raději přihlížejí, jaké chyby dělají nejčastěji a proč technologie ani záchranka nestačí, když selže lidská odvaha.

Podle dat, která zmiňuje Václav Melka, v případě náhlé zástavy oběhu reaguje správně pouze každý pátý člověk. Tedy přibližně 20 %. Zbývajících 80 % buď přihlíží, nebo propadne panice.

„Lidé se bojí, že zraněnému ublíží. Ale i zlomené žebro je lepší než smrt. Prioritou je vždy okysličení mozku. To rozhoduje o budoucí kvalitě života," upozorňuje Melka. Když je člověk v bezvědomí a nedýchá, mozek začíná odumírat po 3 až 5 minutách bez kyslíku. Každá minuta navíc znamená o 10 % nižší šanci na přežití.

Navzdory těmto alarmujícím číslům zůstává první pomoc pro většinu populace okrajovým tématem. Nejčastěji se s ní lidé setkají během autoškoly, bohužel i tam jen kvůli testu. „Většina kurzů se bohužel omezuje na to, jak uspět u zkoušky. Neučí lidi zvládat stres a jednat v reálné situaci," doplňuje Melka.

Filmy jako škodlivý učitel: mýty z Hollywoodu zabíjejí

V praxi lektora první pomoci se opakovaně objevuje jeden fenomén: vliv popkultury. „Lidé věří tomu, co viděli ve filmu. Ptají se mě, jak se píchá adrenalin do srdce jako v Pulp Fiction. To je naprostý nesmysl," říká Melka.

Mezi nejčastější filmové mýty patří:

• použití defibrilátoru při tzv. „rovné čáře" (v praxi se používá při fibrilaci, nikoliv asystolii)
• vytahování jazyka rukou u člověka v bezvědomí
• vyvolávání zvracení při podezření na intoxikaci
• snaha změřit tep – přestože laici často cítí spíše svůj vlastní

Melka zdůrazňuje, že filmová dramaturgie sice vypadá dramaticky, ale v reálu vede k fatálním chybám. „Měření tepu u krku je zbytečné a složité. Stačí zkontrolovat, zda člověk dýchá. Pokud nedýchá, přejdeme rovnou k masáži srdce," vysvětluje.

Tři kroky k záchraně života: Zastavit, zhodnotit, jednat

Představa, že někdo zkolabuje přímo před vámi, je pro většinu lidí paralyzující. První reakcí bývá šok a pocit bezmoci. Právě proto Václav Melka doporučuje jednoduchý postup, jak situaci zvládnout.

V první řadě je nutné se zastavit, nadechnout a rozhlédnout se kolem sebe. „Zjistěte, co se stalo, zda vám nehrozí nebezpečí. Může jít o úraz elektrickým proudem, otravu plynem, nebo třeba konflikt v okolí," upozorňuje.

Pokud je situace bezpečná, je potřeba přistoupit k člověku, hlasitě ho oslovit a lehce s ním zatřást. Pokud nereaguje, následuje kontrola dýchání. Ucho přiložené k ústům a pohled na hrudník spolehlivě odhalí, zda postižený dýchá. V případě, že dech chybí, je nutné okamžitě zahájit masáž srdce.

Masáž se provádí stlačením hrudníku do hloubky 5 až 6 centimetrů, ideálně tempem 100 až 120 stlačení za minutu. „Nebojte se síly. Přirovnávám to ke stlačení jako když zmáčknete krabičku od cigaret. I pokud někomu zlomíte žebra, pořád mu zachráníte život," připomíná Melka. Právě včasná a rozhodná reakce často rozhoduje o tom, zda se člověk po kolapsu vůbec ještě probere.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: