Česká republika byla poslední zemí EU, která implementovala legislativu pro velkokapacitní bateriové systémy. Přesto dnes na trhu vznikají projekty o stovkách megawatthodin a investoři hovoří o boomu. V rozhovoru pro pořad Plně Nabito diskutovali Jan Fousek, ředitel Asociace pro akumulaci energie (AKU-BAT), a David Vodička, člen představenstva GAZ Energy, o budoucnosti akumulace, rizicích rychlých investic i o tom, proč se bez baterií moderní energetika neobejde.

Česko má podle Jana Fouska stále nejnižší podíl obnovitelných zdrojů v celé EU. Situace se však rychle mění. „Byli jsme poslední zemí v celé unii, která implementovala legislativu pro bateriové systémy. Až hrozba žaloby ze strany Evropské komise donutila politiky k akci,“ upozornil Fousek.

Zatímco donedávna se v Česku stavěly bateriové systémy o jednotkách megawatthodin, dnes už existují projekty o kapacitě 100, 200 či dokonce 500 MWh. „Největší systém měl 22 MWh. Nyní máme v přípravě projekty o celkovém objemu kolem 10 000 MWh,“ doplnil Fousek.

Byznys se probouzí: stovky MWh místo jednoho kontejneru

„V době, kdy nás ze zahraničí poptávali po systémech o kapacitě 100 MWh, se v Česku stavěl jeden megawatthodinový kontejner – často navíc se zastaralou technologií,“ řekl David Vodička.

Dnes se situace mění. „Vidíme projekty o 100, 300 či 400 MWh, které se začnou spouštět v roce 2026 nebo 2027. To bude pro českou energetiku obrovský posun dopředu,“ dodal Vodička.

Baterie nejsou „easy money“

Navzdory obrovské poptávce varují experti před unáhlenými investicemi. „Mnoho investorů mimo energetiku slyší, že návratnost je krátká, a očekávají snadný zisk. To je ale omyl. Ne každý, kdo má kapitál, by měl stavět baterie,“ řekl Fousek.

Klíčové je podle něj plánovat na 10 až 15 let. Samotné služby výkonové rovnováhy, které mají kapacitu 900 MW v kladné a 300 MW v záporné regulaci, dokážou pokrýt jen část byznysového modelu. „Pokud má někdo 200MWh projekt, musí hledat další zdroje příjmů, například spolupráci s agregátory flexibility nebo cenovou arbitráž,“ vysvětlil Fousek.

Legislativa: klíč k rozvoji

Velký posun přinesl balíček Lex OZE III, který poprvé ukotvil bateriová úložiště v české legislativě. „Teprve nyní mají firmy jasně nalajnované hřiště, na kterém mohou podnikat. Čekali jsme na to osm let,“ připomněl Fousek.

Podle Vodičky je proces stále složitý a často i pomalý. „Žádosti o připojení nebo povolení dokážou projekt zdržet o tři roky. Bylo by potřeba postup zjednodušit a zprůhlednit,“ řekl.

Současně ale upozornil na riziko „šedých dodavatelů“ bez zkušeností, kteří mohou poškodit pověst celého odvětví.

Stabilita sítě: baterie místo přečerpávacích elektráren

Bateriová úložiště dokážou řešit základní problém obnovitelných zdrojů – jejich nestabilitu. „Baterie jsou v podstatě ekvivalentem přečerpávací elektrárny. Umožňují ukládat energii v době přebytků a využít ji, když nesvítí slunce nebo nefouká vítr,“ vysvětlil Vodička.

Podle Fouska už dnes vidíme, že zapojení baterií snižuje ceny podpůrných služeb. „Ve chvíli, kdy byly díky přeshraničnímu propojení trhů s regulační energií bateriové systémy a agregátoři flexibility z okolních zemí vpuštěni do české soustavy, ceny významně klesly. Cena podpůrných služeb hned po propojení klesla z 1 500 Kč/MWh na zhruba 250 Kč/MWh,“ uvedl.

Hrozby: regulace a závislost na Číně

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: