Průmysl tvoří více než čtvrtinu českého HDP, přesto investice do něj klesají už sedmým rokem v řadě. V pořadu Industry in Motion na platformě FocusOn mluví partner investiční skupiny RockawayQ Michal Šmída o tom, proč jsou české továrny stále řízené „pocitově přes papír a Excel“, proč digitalizace a automatizace nejsou luxus, ale nutnost k přežití, a proč se Česko nachází na prahu druhé ekonomické transformace.

Český průmysl se nachází v obtížné situaci. Investice do výrobních podniků klesají už sedm let po sobě, tlak na marže roste a konkurence ze zahraničí je stále silnější. Podle Michala Šmídy ale nejde jen o krizi, nýbrž o historickou příležitost. „Krize vždycky vytváří prostor pro fundamentální změnu. Je to okamžik, kdy se dá celý systém přestavět,“ říká investor, který se dlouhodobě věnuje technologickým firmám dodávajícím řešení pro průmysl.

Připomíná, že průmysl stále tvoří více než 25 procent českého HDP. Rezignovat na něj by znamenalo vzdát se jedné z klíčových konkurenčních výhod země. Podle Šmídy ale současný model naráží na své limity.

Excel místo dat. Realita českých továren

Jedním z hlavních problémů je způsob řízení výroby. Šmída otevřeně popisuje, že řada firem je stále řízena velmi primitivně – bez komplexního pohledu na data, procesy a ekonomiku provozu.

„České firmy jsou často řízené pocitově, přes papír a Excel. A to není nadsázka,“ říká. Jako příklad uvádí návštěvu německé továrny s miliardovým obratem, kde místo moderního ERP systému fungovaly jen složité tabulky. Problém podle něj není v tom, že by Excel nefungoval, ale v tom, že dnešní výroba generuje obrovské množství dat. „Těch informací je tolik, že je nedokáže pojmout ani lidská hlava, ani tabulka. Bez systémového nástroje už dnes továrnu efektivně řídit nejde,“ vysvětluje.

Každá čtvrtá firma se automatizaci vyhýbá

Podle Šmídy se zhruba 25 procent českých firem automatizaci stále vyhýbá. Důvodem není neochota, ale nejistota. Majitelé často nemají spočítanou návratnost investic a bojí se vysokých vstupních nákladů.

„Když vám někdo nabídne výrobní linku za padesát milionů korun a vy máte marži pět procent, je strašně těžké říct: jdu do toho,“ popisuje realitu. Firmám navíc chybí partner, který by jim dokázal technologie zasadit do kontextu celého byznysu. Dodavatelé často nabízejí izolovaná řešení, která sama o sobě problém nevyřeší. Výsledkem je chaos a zablokovaná rozhodnutí.

Generační zlom: mladí chtějí změnu, starší generace váhá

Zásadní rozdíl vidí Šmída mezi generacemi. Při předávání firem z rukou zakladatelů na jejich děti se často mění přístup k technologiím. „Mladší generace má výrazně větší chuť automatizovat a digitalizovat. U starších majitelů je pořád silná nedůvěra: dvacet třicet let to fungovalo, proč to měnit,“ říká.

Jenže právě tato setrvačnost může být podle něj existenční hrozbou. Trh, pracovní síla i náklady se mění rychleji než dřív.

Energie jako klíčový náklad. Technologie jako cesta k úsporám

Jedním z největších problémů českého průmyslu jsou ceny energií. Ty patří k nejvyšším v Evropě a zásadně ovlivňují konkurenceschopnost výroby. „Největší náklad dnes není práce. Jsou to energie a vstupní materiál,“ shrnuje Šmída.

Právě zde mohou technologie pomoci. Automatizace umožňuje zkrátit výrobní čas, snížit počet směn nebo přesunout energeticky náročné operace do nočních hodin. „Existují provozy, kde na konci směny zmáčknete tlačítko a továrna vyrábí přes noc, kdy jsou energie levnější,“ popisuje princip tzv. lights-out production.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: