Za rok skončilo 10 sléváren. Náklady rostou, výroba v Česku klesá, lidé mizí a stát podnikatelům spíše překáží. Taková je realita českého průmyslu podle Pavla Cesneka, šéfa ŽĎAS, jedné z posledních komplexních strojírenských firem v Česku. V diskusi s energetickým expertem Pavlem Janečkem otevřeně mluví o propadu oceláren, absurdních byrokratických překážkách, nefunkčním školství i o tom, proč je naděje v návratu na ruský trh a proč se elektromobilita v Evropě nedá dohnat.

Z armády přes Donbas až do ŽĎAS

Pavel Cesnek není typickým manažerem. Začínal v armádě, působil v management consultingu, reorganizoval podniky po celé Evropě i v Rusku a na Ukrajině. Před nástupem do vedení ŽĎAS vedl například lokomotivku v Luhansku. „Výrobu jsme tam zvedli ze sedmi na třicet sekcí měsíčně, produktivita rostla i přes 25% pokles zaměstnanců. Dnes tam místo 6000 lidí pracuje s bídou 300,“ říká s hořkostí.

Když se v roce 2014 začalo v Luhansku střílet, rozhodl se pro návrat. Konflikt ukončil nejen jeho angažmá, ale i obchodní model postavený na 100% exportu do Ruska.

Ztrátu východního trhu se ŽĎAS pokusil nahradit diverzifikací do Jižní a Severní Ameriky či Asie. Podle Cesneka se však nikdy nepodařilo nahradit marže, jaké firma měla v Rusku. „Zákazník tam dokázal ocenit kvalitu. To, co máme dnes, je maximální diverzifikace — děláme dopravu, obranný průmysl, chemii, jaderný sektor, podvozky pro české tramvaje. Ale takové marže? Už nikdy.“

Jednoznačným tématem, které diskuzi rámovalo, byly ceny energií. Cesnek uvádí konkrétní čísla: elektřina v Abú Dhabí – 1 Kč, v Pekingu – 1,60 Kč, v Česku – 4,54 Kč, bez regulované složky. „To je mimo realitu. Nemáme konkurenceschopné vstupy. Bez levné energie nemůžeme plánovat budoucnost průmyslu,“ konstatuje.

A nestačí jen energie mít. Musí být levná a předvídatelná. „Energetika bývala nudný obor. Plán změn 2–3 % ročně. Dnes? Nevíte, jestli to bude +20 %, +100 %.“

Krizový stav českého průmyslu potvrzují i další čísla. Jen v roce 2023 skončilo v Česku 10 sléváren, výroba oceli klesla o čtvrtinu. Cesnek varuje: „To už se nikdy nevrátí. Lidé se přesunou jinam a nebudou se chtít vracet do těžké výroby.“

Na vině je i neschopnost státu podpořit odborné školství. „Musíme zakládat soukromé školy, suplujeme stát. Odborné školství stát nechal zaniknout,“ kritizuje. A přidává ironii: „Kdyby místo plastických chirurgů ukazovala televize úspěšné svářeče, pomohlo by to víc než jakákoli kampaň.“

Zcela nemilosrdný je Cesnek k plánům na rozvoj jaderné energetiky. SMR reaktory považuje za bláhový sen: „Když v Čechách trvá kolaudace haj*lu dva roky, jak dlouho asi bude trvat jaderná elektrárna?“ ptá se řečnicky.

Byrokracii označuje za největší brzdu rozvoje. „Naše administrativa je asi nejbrutálnější na světě. Nevěřím, že se Temelín nebo Dukovany někdy reálně rozšíří.“

Lidé stárnou, mladí mizí

Situace na trhu práce je podle Cesneka katastrofální. „Průměrný věk zaměstnanců mimo Škodu Auto je přes 42 let. Kategorie 25–40 téměř zmizela. Mladí o průmysl nemají zájem. A stát tomu nijak nepomáhá.“

Ve ŽĎAS se firma snaží investovat do nových technologií a školit nové pracovníky. „Investovali jsme víc než miliardu korun za posledních 8 let. Aktuálně máme připravené projekty za 900 milionů, které nám ušetří miliardy. Ale potřebujeme zakázky.“

Jedno z nejzásadnějších témat diskuze byla propast mezi politikou a byznysem. „Za posledních 6 let nebyl přijat jediný zákon, který by nám pomohl. Byznys nikdo neposlouchá, politici si nás neváží,“ říká Cesnek. Janeček přitakává: „Chtěl bych po politicích jen to, aby nám nepřekáželi. Ale oni nám aktivně škodí.“

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast