Paragliding a jeho technicky náročnější varianty, jako je speedflying nebo hike & fly, na první pohled působí jako adrenalinová zábava. Ve skutečnosti jde o disciplíny, kde rozhodují data, příprava a řízení rizik. V pořadu Přežít na platformě FocusOn popisuje Jakub Rott ze Speedfly Teamu, jak vypadá moderní létání, kolik stojí vybavení, proč je výška synonymem bezpečí a proč někdy platí, že nejlepším rozhodnutím je nepokračovat.

Moderátor v úvodu naráží na častý omyl, že paraglidisté „skáčou z kopce“. Jakub Rott vysvětluje, že realita je opačná. „Paraglidista se rozbíhá. Padák je rozložený, křídlo je připravené a plynule přechází do letu. Neprobíhá žádný pád,“ říká.

Rozdíl oproti parašutismu je zásadní. Zatímco seskokový padák je konstruován primárně pro bezpečné klesání, paraglidové křídlo je optimalizováno pro klouzání, efektivitu a délku letu. „Řešíme, aby křídlo co nejlépe letělo do dálky při co nejmenším klesání,“ vysvětluje Rott. Jeho osobní rekord činí 7 hodin a 20 minut ve vzduchu.

Aerodynamika a meteorologie jako denní chleba

Létání bez motoru znamená absolutní závislost na podmínkách. „Každý paraglidista se stává malým meteorologem a fyzikem,“ říká Rott. Základní výcvik zahrnuje povinnou výuku aerodynamiky a meteorologie v rozsahu několika hodin, praxe ale pokračuje celý život.

Pilot musí číst oblohu, terén i proudění vzduchu. „Vzduch nevidíte, ale neustále se mění. Jakmile se to naučíte, už se na oblohu nikdy nedíváte stejně,“ popisuje. Rozpoznávání typů oblačnosti, směrů větru a teplotních rozdílů je klíčové pro bezpečnost i výkon.

Termika, stoupáky a ptáci jako navigace

Základními zdroji energie pro let jsou svahový vítr a termika. Termika vzniká nerovnoměrným ohříváním povrchu a vytváří stoupavé proudy, které umožňují nabírat výšku. „Je to podobné bublinám ve vařící vodě, jen ve větším měřítku,“ vysvětluje Rott.

Moderní piloti používají variometry a aplikace, které dokážou rozlišit změnu tlaku už v řádu centimetrů. Přesto zůstává příroda nejlepším ukazatelem. „Nejhezčím indikátorem stoupáku jsou ptáci. Vidí nečistoty ve vzduchu a letí tam, kde se stoupá. My letíme za nimi,“ říká Rott. V Kolumbii takto piloti sledují supy celé hodiny.

Létání po světě jako investice do zkušeností

Paragliding je globální disciplína. Rott létal v celé Evropě, Austrálii, na Novém Zélandu, v Mexiku, Kolumbii i na Kanárských ostrovech. „Vidět svět shora, vodopády, ledovce nebo sopky, je nepopsatelné,“ říká.

Zároveň upozorňuje, že každá lokalita má svá specifika. Investice do cestování podle něj není o zážitcích, ale o sběru zkušeností v různých podmínkách, které se později promítají do bezpečnějšího rozhodování.

Závody, výkon, strategie a extrémní zátěž

Rott se věnuje několika disciplínám, včetně cross country a hike & fly. Zatímco cross country je čistě letová disciplína s tratěmi dlouhými 30 až 150 kilometrů, hike & fly kombinuje horský běh, výstup do terénu a následný let.

Na závodech v Itálii absolvoval během čtyř dnů 190 kilometrů běhu, jeden den uběhl 72 kilometrů a k tomu nastoupal 3 500 výškových metrů s výbavou na zádech. „Když nejsou podmínky, běžíte většinu trasy,“ popisuje.

Kolik váží a stojí svoboda ve vzduchu

Minimalismus je klíčový. Základní závodní výbava váží přibližně 8,5 kilogramu, u bivakových závodů až 11–12 kilogramů. Rozdíl tvoří spacák, jídlo a vybavení na přežití.

Finančně se vstupní investice pohybuje od 40–50 tisíc korun za použitou výbavu.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: