Výživa není jen o kaloriích, ale o psychice, vztazích a schopnosti vnímat vlastní tělo. V pořadu (Ne)závislí na platformě FocusOn mluví nutriční terapeutka Kateřina Kozáková, spolupracující mimo jiné se sportovním klubem SK Slavia, o tom, proč rigidní pravidla často vedou k poruchám příjmu potravy, jak se liší závislost na jídle od návykových látek a proč jsou největším rizikem extrémy – ať už u sportovců, nebo běžné populace. Pořadem provází Jana Malinovská.

Výživa je v Česku často redukována na seznam povolených a zakázaných potravin. Podle Kateřiny Kozákové je to jeden z hlavních důvodů, proč se lidé dostávají do začarovaného kruhu diet, přejídání a výčitek. „Mým cílem není, aby byl klient závislý na doporučeních nebo pravidlech. Strava se musí přizpůsobit konkrétnímu člověku, jeho aktivitě, trávení, únavě i míře stresu,“ říká Kozáková.

Stabilní příjem energie během dne má podle ní přímý dopad nejen na fyzickou kondici, ale i na psychickou pohodu. Dlouhé hladovění a následné přejídání rozkolísává glykemii, zvyšuje podrážděnost a snižuje schopnost sebekontroly. Výsledkem není „slabá vůle“, ale biologická reakce organismu.

Dopamin, serotonin a jídlo

Ultra zpracované potraviny: typicky kombinace cukru a tuku – aktivují mozkové centrum odměny podobně jako některé návykové látky. Právě zde vzniká paralela se závislostmi.

„Sladké nebo tučné jídlo vyplavuje dopamin a serotonin. To je podobné jako u nikotinu nebo alkoholu,“ vysvětluje Kozáková.

Zásadní rozdíl je ale v tom, že jídlo nelze eliminovat. Zatímco cílem léčby závislostí je abstinence, u jídla musí terapie vést k regulaci, nikoliv k zákazu. Právě pokusy o absolutní kontrolu podle ní riziko zvyšují. „U jídla nelze říct: už nikdy. Bez něj nemůžeme fungovat. A tady ta paralela se závislostmi končí,“ dodává.

Kdy se zdravý zájem mění v posedlost

Rozpoznat hranici mezi péčí o výživu a patologickým chováním není otázkou jednoho sezení. Varovné signály přicházejí nenápadně: člověk se začne vyhýbat společnosti, stále řeší jídlo a pociťuje úzkost při rodinných oslavách nebo firemních akcích. „Typické je, že člověk začne vynechávat společenské události, protože nemá kontrolu nad jídlem. To už není zdravý přístup,“ popisuje Kozáková.

U poruch příjmu potravy, jako je anorexie nebo bulimie, hrají roli i neurobiologické faktory. Dlouhodobé hladovění snižuje hladinu serotoninu, což prohlubuje úzkosti a podporuje další restrikce. Bez spolupráce nutriční terapie, psychoterapie a v některých případech i farmakologické léčby se z kruhu nedá vystoupit.

Závislosti a jídlo, proč je výživa klíčová při abstinenci?

U lidí, kteří se zbavují závislosti na alkoholu nebo nikotinu, hraje výživa zásadní roli. Časté jsou deficity energie i mikronutrientů, rozhozený metabolismus a poruchy spánku. „Neexistuje jedna zázračná potravina. Jde o návrat k pravidelnosti a postupné stabilizaci,“ říká Kozáková.

Velkým rizikem je nahrazení jedné závislosti jinou, typicky přejídáním. Terapeutický přístup proto nespočívá v zákazu sladkostí, ale v jejich vědomém a kontrolovaném zařazení. „Sušenka sama o sobě problém není. Problém je, když nahrazuje celý jídelníček,“ vysvětluje.

Tlak na výkon: sportovci, restrikce a nebezpečné zkratky

U mladých sportovců se podle Kozákové stále častěji objevuje snaha o rychlá řešení: extrémní diety, vyřazování sacharidů nebo nadužívání doplňků. „Jednoduché sacharidy jsou pro sportovce základní palivo. Vyřazovat je kvůli trendům ze sociálních sítí je vysoce rizikové,“ upozorňuje.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: