Pět misí v Afghánistánu, půl roku v Mali a téměř dvě desetiletí u elitní 601. skupiny speciálních sil. Ondřej „SPICY“ Spisar dnes zkušenosti z armády proměňuje v podnikání. Pod značkou ExSOF prodává vlastní produkty a vede střelecké výcviky, působí jako instruktor střelby a taktické přípravy v projektu Krize.life a současně pracuje pro vyškovskou společnost ANTREG, která vyrábí pušky za desítky tisíc korun. V pořadu Přežít na platformě FocusOn.cz popisuje, proč je jedna dobře ovládaná pistole cennější než arzenál v trezoru i proč český výrobce nedokáže vytvořit dostatečné zásoby svých nejžádanějších zbraní.

U 601. skupiny speciálních sil působil Spisar od začátku roku 2003 do konce roku 2021. Prvních přibližně sedm let sloužil jako kulometčík a radista, později se věnoval také plánování misí, získávání zpravodajských informací, taktickému dotazování zájmových osob a prohlídkám zasažených objektů. Do Afghánistánu vyjel pětkrát, poslední půlroční zahraniční misi absolvoval v Mali. ,,Můj syn, když byl ještě malý a já jezdil na mise, říkal, že honíme lumpíky. Takže jsme honili lumpíky mimo Českou republiku, v Afghánistánu nebo v Mali,'' vzpomíná Spisar.

K nejtěžším okamžikům jeho služby patřila tragická nehoda z roku 2004 ve Vrahovicích u Prostějova, kde se vojenská Tatra na železničním přejezdu srazila s vlakem. Pět Spisarových kolegů zemřelo, dalších 16 lidí včetně něj nehodu přežilo. Spisar si původně chtěl sednout hned za kabinu, kde by byl více chráněný před zimou. Protože ale žvýkal tabák a potřeboval odplivovat, přesunul se do zadní části korby. Právě toto rozhodnutí mu podle jeho slov zachránilo život. ,,Sedl jsem si dozadu, abych mohl z korby odplivovat, a to mi zachránilo život. V mém případě tedy žvýkací tabák zachránil život stoprocentně,'' vzpomíná.

Po odchodu z armády ale rozhodně nezpomalil. Založil vlastní značku ExSOF, pod kterou nabízí individuální výcviky i oblečení a další produkty. První čepice představil na sociálních sítích a zájem zákazníků ho přiměl nabídku postupně rozšiřovat.

Vedle vlastních výcviků působí také jako instruktor projektu Krize.life, který připravuje jednotlivce i zaměstnance firem na zvládání krizových situací. V rámci kurzů předává zkušenosti především z oblasti střelby a taktické přípravy. Program se zaměřuje také na bezpečnost, psychologii, krizové vyjednávání a první pomoc.

Čtyři hodiny na střelnici místo zbraně v trezoru

Na jeho kurzy mohou dorazit pokročilí střelci i lidé bez zbrojního oprávnění, kteří se teprve připravují na zkoušku. Domovskou základnu má přibližně 20 kilometrů jižně od Brna, za klienty je ale připraven přijet i jinam. Individuální lekce obvykle trvá čtyři hodiny. Delší intenzivní výcvik už podle něj může snižovat soustředění a schopnost vstřebávat nové informace.

Největší chybou majitelů zbraní je podle Spisara přesvědčení, že samotný nákup znamená připravenost na krizovou situaci. Někteří lidé utrácejí za další výbavu, ale do pravidelného tréninku už neinvestují. ,,Lepší je mít jednu pistoli a umět ji skvěle ovládat než mít deset pušek a deset pistolí,'' upozorňuje. Vedle individuálních lekcí pořádá také dvoudenní kurz Skills or Die.

Celý rozhovor, který moderuje Amar Ibrahim, si můžete pustit jako video nebo podcast:

• Proč byly pro Ondřeje Spisara přesuny po afghánských cestách psychicky náročnější než samotné přestřelky?
• Proč může být slepé napodobování střeleckých instruktorů z YouTube nebezpečné?
• Jak funguje nový tlumič vytištěný z materiálu Inconel pomocí 3D technologie?
• Proč si zkušený voják objednával parfémy i na zahraniční mise a kolik jich dnes vlastní?
• V čem se liší výcvik se skrytě nošenou zbraní od vojenského způsobu střelby?