V pořadu Průmyslová zóna Pavla Janečka se generální ředitel Vítkovice Steel Radek Strouhal a prezident Asociace ocelových konstrukcí Tomáš Měřínský zaměřili na výzvy, kterým čelí český ocelářský průmysl. Diskuze se dotkla témat od energetické politiky po závislost na dovozech z Asie a zelené politiky EU. Jak se český průmysl vyrovnává s tlakem na dekarbonizaci? A jaké dopady má nedostatek strategické podpory od státu?

Ocelové srdce republiky

Radek Strouhal poukázal na klíčovou roli ocelářství pro české hospodářství. „Česká republika dříve vyráběla 8–9 milionů tun oceli ročně, dnes jsme na 5,4 milionu a klesáme. Dokonce nás předběhl i Bangladéš s 8,9 miliony tun,“ poznamenal. Zatímco Třinecké železárny stále drží krok, ostatní hráči jako Liberty Steel bojují o přežití. „Evropa jako celek klesla z 150 milionů na 130 milionů tun ročně během pěti let,“ dodal.

Podle Tomáše Měřínského jsou klíčovými překážkami vysoké ceny energií a nepředvídatelné regulační prostředí. „Bez stabilních cen energie nemůžeme plánovat investice. To se týká nejen primární výroby oceli, ale i zpracování a finální produkce,“ uvedl.

Závislost na dovozu z Asie

Strouhal zdůraznil riziko rostoucí závislosti na dovozech. „Evropa se stále více spoléhá na ocel z Číny, což z bezpečnostního hlediska není udržitelné. Viděli jsme to během pandemie, kdy jsme byli odkázáni na dovoz roušek,“ varoval.

Měřínský přidal příklad z Británie, kde domácí výrobci oceli tlačí na vládu, aby upřednostnila nákup od místních dodavatelů. „Program UK Steel mobilizuje britský ocelářský průmysl. Česká republika by měla zavést podobnou iniciativu,“ řekl.

Diskuze se dotkla i konceptu „zelené oceli.“ Strouhal byl k této myšlence kritický. „Zelená ocel je marketingový trik. Skutečná udržitelnost závisí na tom, co počítáte. Lodní přeprava železné rudy nebo surovin z Asie ekologická rozhodně není,“ poznamenal.

Měřínský upozornil na technologické limity. „Pro některé komponenty, jako jsou součásti jaderných elektráren, není ocel z elektropecí vhodná. Klasická vysoká pec je nenahraditelná,“ vysvětlil.

Energetická politika jako klíč k přežití

Strouhal také zmínil vysoké náklady na energie jako zásadní překážku pro investice. „Zvažování investic do nové elektropece je dnes sebevražedné. Ceny energií jsou nepředvídatelné a proces povolení trvá roky,“ uvedl.

Janeček doplnil, že bez strategické podpory české vlády se budou podobné problémy jen zhoršovat. „Diverzifikace energetických zdrojů je nezbytná. To platí nejen pro ocelářství, ale i pro další odvětví průmyslu,“ řekl.

Na závěr diskuze Měřínský varoval před úpadkem technického vzdělávání. „Lidé dnes nerozumí, jak zásadní roli hraje ocelářství pro národní hospodářství. Bez oceli nemůžeme rozvíjet infrastrukturu ani průmysl,“ řekl.

Strouhal dodal, že změna je možná pouze s podporou státu. „Český průmysl potřebuje stabilní podmínky a jasnou strategii. Bez toho se budeme dál propadat,“ uzavřel.

Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:

• Jak Británie podporuje svůj ocelářský průmysl prostřednictvím programu UK Steel.
• Proč je elektropec nevhodná pro výrobu některých typů oceli.
• Jak Polsko chrání svůj průmysl před zahraniční konkurencí.
• Jaká je budoucnost jaderných elektráren v ČR z pohledu ocelářství.
• Proč je důležité zlepšit povolovací procesy pro výstavbu infrastruktury.