Knihu Síla zranitelnosti bych zařadil do knihy o kategorie populární psychologie. Zranitelností se pak myslí ochota něco zkusit, nabít si dost možná ústa; prostě to zkusit. To je něco, co se tak nějak stále více vytrácí. Chceme být nezranitelní, korektní. To je fajn, ale potom člověk přichází o blízkost druhých, protože jsme tam moc uvnitř své vlastní ulity, že na nás sice nikdo nemůže, ale ani my pak nemáme blízko spojení s druhými. A tak jsme sami. 

Být zranitelný znamená "jít na rande po rozvodu, založit firmu, být propuštěn z práce, zkoušet něco nového, otěhotnět po potratu, iniciovat sex s manželem / manželkou nebo podobně (nevíš, s jakou se setkáš odezvou)" a tak dále. 

Když se to nepovede, objeví se stud. Každý ho má a nikdo o něm nemluví. Muži a ženy ho prozívají různě (jak autorka hezky popisuje). Stud je nám nepříjemný a tak se mu bráníme různě - hlavně o něm nemluvíme, což je ale jediná efektivní obrana. 

Tolik k obsahu. Doporučuji si knihu přečíst, hlavně pokud chcete jít do něčeho nového, bláznivého, zkrátka riskujete svou zranitelnost. Kniha vám může být návodná v tom, jak se vytvářet záchranné sítě jiným způsobem než snahou vyhnout se zranění. 

S pozdravy faldynovic.cz