Když oběti přejdou do fáze reaktivní obrany, často narazí na neporozumění a komplikace ve vztazích s rodinnými příslušníky, právními zástupci, policií, úřady a dokonce i s přáteli. Tito lidé mohou následně vnímat obranné chování oběti jako agresivní nebo násilné. I když oběť nemá důkazy o minulém násilném chování pachatele, protistrana může disponovat audiovizuálními nahrávkami nebo svědectvími těch, kdo byli svědky jejího zdánlivě „šíleného“ chování. To, co je ovšem často přehlíženo, je kontext dlouhotrvajícího zneužívání, kterému oběť čelila měsíce či roky. Její aktuální reakce jsou pak formou reaktivní obrany, což je fenomén známý jako reaktivní zneužívání.