Na hypotetickou otázku, co by se dělo, pokud by armáda Ruska napadla Polsko, Slovensko či jinou zemi EU nebo Severoatlantické aliance, odpovídá v podcastu FinTag.cz Zdeněk Petráš z Univerzity obrany v Brně.

Podle něj by v tomto hypotetickém případě následovala reakce ze strany Severoatlantické aliance [NATO] a zemí Evropské unie. V rámci NATO takovou situaci řeší článek pět Washingtonské smlouvy a v rámci Evropské unie pak článek 42 Lisabonské smlouvy.

„Já osobně ale tuto variantu považuji za velice nepravděpodobnou, protože ambice Ruska jsou dle mého názoru jiné než reálný útok proti zemím Severoatlantické aliance,“ říká v podcastu FinTag.cz akademický pracovník Oddělení vojenskostrategických studií Centra bezpečnostních a vojenskostrategických studií Univerzity obrany v Brně Zdeněk Petráš.

Zároveň ale i vysvětluje, že pomoc NATO a ostatních unijních zemí napadané zemi by vždy musel podmínit jednomyslný souhlas všech zemí daných uskupení. Do jejich rozhodování by ale už nikterak nevstupovala Organizace spojených národů [OSN]. Případná agrese Ruska směrem například ke Slovensku či Polsku by se pak podle něj přitom již i přímo týkala i Spojených států.

„Vzhledem k tomu, že USA jsou členem NATO, útok Ruska by byl problém i USA. Tedy by se neopakovala situace z I. a II. světové války, kdy USA vstoupily do války až ve chvíli, kdy ty byly prakticky rozhodnuty,“ upřesňuje.

V případě útoku Ruska by došlo na mobilizaci

Zdeněk Petráš se z logických důvodů v podcastu FinTag.cz vyhýbá přímým otázkám, které míří na reálnou kondici armád zemí EU. Podle něj by ale v případě hypotetického ruského útoku hrály důležitou roli zejména armády Německa a Francie. Zejména ty dle jeho slov mají kapacitu pro vojenskou intervenci i mimo své území.

„Armády menších zemí, jako je například Česko, Maďarsko nebo Slovensko jsou relativně poddimenzovány pro případ potřeby obrany vlastního území. Ale to i proto, že spoléhají na společnou obranu v rámci NATO,“ vysvětluje.

Říká, že v případě napadení některé ze zemí NATO či země EU ze strany Ruska by došlo k intenzivní mobilizaci minimálně v těch zemích, které by se staly cílem útoku. Přičemž mobilizace by zahrnovala jak vojáky a civilní obyvatelstvo, tak i přechod na takzvanou válečnou ekonomiku.

„Tedy nedívejme se na tu situaci tak, že dnes tedy máme nějaký vojenský potenciál naší armády a armád ostatních evropských zemí, jenž se nám v současné chvíli může jevit jako nedostatečný. […] Potenciál té absolutní mobilizace by byl totiž takový, že by jednotlivé země de facto nechaly všeho a soustředily se pouze na válečnou ekonomii. […] A z historie víme, že reakce států a obyvatelstva je taková, že se dokáží v případě ohrožení účinně postavit nepříteli,“ vysvětluje.

Znovu pak zdůrazňuje, že klíčovou roli by sehrály se svou vojenskou a materiální pomocí i Spojené státy.

Na straně EU a USA je jednoznačná převaha

Zdeněk Petráš v podcastu FinTag.cz dál říká, že jakkoli se aktuální pohled na kondici evropských armád ve srovnání s vojenskou kapacitou Ruska nemusí jevit jako uspokojující, zdání může klamat. Argumentuje přitom... Více na FinTag.cz!!!