Během prvních poválečných měsíců bylo vyhnáno z českých zemí přibližně 660 000 Němců. Během následného organizovaného odsunu, jenž započal v lednu 1946, bylo transporty odvezeno do spojeneckých okupačních zón v Německu dalších 2,26 miliónů osob. Česko-německá komise historiků určila, že mezi 19 000 a 30 000 Němců bylo zavražděno; tisíce dalších zemřely v důsledku nemocí, vyčerpání a dalších nepřirozených faktorů.

Prezidentský dekret číslo 33/1945 z 2. srpna stanovil, že Němci, kteří nabyli po roce 1938 německé občanství, ztratili dnem jeho získání občanství československé. Ti, kteří německou státní příslušnost od okupantů nezískali, ztratili československé občanství k 10. srpnu 1945, kdy výnos vstoupil v platnost. Tímto dekretem ztratila třetina obyvatel českých zemí svá občanská práva. Tato čistka založená na etnickém principu po pár letech ovšem pokračovala čistkou založenou na třídním principu, kdy byli zbavování svých občanských práv různé vrstvy obyvatelstva, jako byli živnostníci, sedláci a podobná nepřátelé lidově-demokratického zřízení.

Dějiny se neopakují, ale pokud přijmeme princip, že společnost je oprávněna určené skupiny obyvatelstva dehumanizovat a „vylikvidovat“ - jak po válce vyzýval prezident Beneš – můžeme něco podobného stejně snadno zopakovat i v 21. století s lidmi s odlišnou sexualitou či s transsexuály, nebo migranty nebo jinými… To je varování skryté v poválečném odsunu Němců.