„Každá migrace je vítězstvím ducha,“ poznamenává Paul Collier, ekonom, který se dlouhodobě zabývá i etickými otázkami migrace. Vítězství ducha bývají vyčerpávající a občas i smutná.

V nádherné knize Migrant o tom vydává svědectví Günther Anders, filosof, esejista a spisovatel, který prchal spolu s manželkou Hannou Arendtovou a prastrýcem Walterem Benjaminem z válečné Evropy do Spojených států. Osudy těchto tří intelektuálů se postupně rozpojily. Hannah Arendtová se uchytla ve Spojených státech, začala psát v angličtině, stala se jednou z nejvýraznějších intelektuálkou druhé poloviny dvacátého století a s Andersem se rozvedla. Walter Benjamin cestou do Spojených států spáchal sebevraždu.

Günther Anders k tomu ve své knize Migrant poznamenává: „Skutečně se umírá jen doma.“ Autor tím míní, že migrant ztrácí ochrannou sféru svých blízkých, známých i starosti druhých. Ve své knize zdůrazňuje, že migrující člověk snadno a lehce umírá i proto, že existence stojí na uznání druhých.

Migrant z tohoto paktu – aspoň na nějakou dobu – vypadává a jeho bytí se tím umenšuje a ztenčuje. I to může být důvod, proč snáze onemocní, proč snáze ztrácí půdu pod nohama. Pro Günthera Anderse byla migrace příliš stresující.

Nikdy se plně integrovat ani nechtěl. Viděl v tom ztrátu sebe sama. Po druhé světové válce se vrátil domů. Cítil, že když koktá v jazyce, koktá i v existenci.

Oslava, včetně té filozofické oslavy jinakosti a změny, v druhé polovině dvacátého století nebere v potaz, jak závislí jsme na kořenech, identitě, domovu, a jak náročné je vítězství migrace.

Představa, že kdokoli může žít kdekoli, je v moderně unikátní, ale modernu také proto činí tak náročnou a konfliktní, na rovině společnosti i jednotlivců. Srovnáme-li současnou migraci s migrací během druhé světové války, jsou to přirozeně v mnoha ohledech odlišné situace, ale některé „existenciály“ migrace, tak jak je definuje Anders ve své knize, mohou platit pro Syřany v Německu stejně jako Ukrajince v Česku.

Podstatné je, že Anders nekončí pesimisticky. Zkušenost migrace jej naučila jednu podstatnou dovednost: snášet to, že člověk nezapadá. Migrace nám navíc umožňuje zakoušet něco podstatného: absolutní nezajištěnost vlastní existence. Člověk – každý člověk – je animal migrans, živočich v pohybu.

Nikdy svá přesvědčení, z nichž žije, nepřevede na absolutní pravdy, stále musí migrovat a hledat správnější, adekvátnější postoje. Zůstáváme v pohybu, protože jistota je nelidská. Ale má-li být tato přirozená nejistota snesitelná, potřebujeme kořeny.

Jak říká rakouský filozof Jean Améry: „Člověk potřebuje hodně domova, aby jej neměl zapotřebí.“

Kapitoly

I. Více je pro migranta méně. [úvod až 16:05]

II. Etika zavřených i otevřených hranic [16:05 až 30:40]

III. Koktající existence Günthera Anderse [30:40 až 51:00]

IV. Dilemata etiky a politiky: Co lze žádat od občanů? Co od migrantů? [51:00 až závěr]

BibliografieGünther Anders, Der Immigrant, Müchen: Beck Verlag, 2022.Paul Collier, Exodus: Immigration and Multiculturalism in the 21st Century, Oxford: Oxford University Press, 2013.Emmanuel Levinas, Etika a nekonečno, přel. V. Dvořáková – M. Reichert, Praha 2009.Tereza Matějčková, „Všichni jsme bez tváře“, in: Reflexe, 56/2019, str. 181–187, https://www.reflexe.cz/Reflexe_56/Vsichni_jsme_bez_tvare._K_textu_J._Bierhanzla/Refl_2019_56_0181.pdfDavid Miller, Strangers in Our Midst: The Political Philosophy of Immigration, Harvard: Harvard University Press, 2016.Peter Singer, Renata Singer, „The Ethics of Refugee Policy“, in: James Fishkin, Robert E. Goodin (eds.), Population and Political Theory, Oxford: Malden, 2010, str. 285–304.Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz