Skutečnost, že ve střední či slovanské Evropě rapidně ubývá dětí, už nikoho jako nová informace nepřekvapí. Nové skutečnosti ale obvykle musí nějak zachytit či pojmenovat jazyk. Jak se tedy v západoslovanských jazycích – zejména v polštině, ale i v češtině – odráží úbytek dětí? Větší odhodlání si je nepořizovat? Proměna rodičovství? Jak se jazyk vyrovnává s novými kategoriemi identit? A jak tento nový styl nahlíží ženy? Neboli hledá a nachází jazyk také nová označení pro ženy, anebo v tomto směru zůstává překvapivě konzervativní a vystačí si v době všeobecného tlaku na pozornost, neutrálnost a rovnocennost s hodnocením ženského vzhledu? O tom všem hovoří v nové epizodě sourozeneckého podcastu Hej, Slované tentokrát osamělý Lukáš Novosad s jazykovědkyní z Varšavské univerzity Milenou Hebal-Jezierskou, která právě neologismy (tedy nová slova) mezi polštinou, češtinou a slovenštinou zkoumá.Úvod epizody přináší skoro až slovníkový přehled nových polských slov spojených zejména s mateřstvím. Slova jako „bezkidka“ či „madka“, která usilují pojmenovat tendenci vlastního hrdého a svobodného rozhodnutí nemít děti a nevnímat to příznakově jako něco negativního. Jsou to pokusy zachytit zřetelný společenský rys naopak pozitivně či přinejmenším neutrálně. Takových slov je ale samozřejmě mnohem více, některá jsou úspěšnější a stávají se novým standardem, jiná jsou úspěšná méně a patrně se neuchytí. Zajímavé je, že čeština tak výraznou tendenci inovovat svůj mateřský slovník prozatím nemá, protože nutkání nemít děti je tu nižší než v Polsku. Slovenština je v tomto směru dokonce řečí úplně prostou, neboť slovenská společnost novým rodinným trendům propadá na slovanském západě prozatím nejméně.Chybějí-li děti, nechybí ovšem nutkání uplatnit mateřské city – aťsi náhražkou. A tak se polská společnost nenápadně stala skoro evropským šampionem v psím chovatelství. Poláci jsou po Angličanech aktuálně druzí nejvášnivější pejskaři na kontinentu (Češi v tomto směru o sobě mají mylné představy). Psi samozřejmě nahrazují děti, což se projevuje také v jazyce. Místo pojmu mateřství se objevuje třeba (v českém překladu) „psateřství“. Místo syna je „psyn“, místo dcery (polsky córka) je „psórka“. Existují ale také pojmy pro psí mateřskou dovolenou. Nic z toho v češtině prozatím nemáme, jelikož tendence v sousedním blízkém jazyce nevnímáme, protože mu nerozumíme. Co ale není, může být, což dokládá slovník političtější, spojený v polštině se zákazy potratů, vzezřením žen či jejich politickýmukotvením. V této rovině už se projevují nápadné shody mezi polštinou a češtinou, které dokládají, že podobné jazyky mají stejné věci tendenci taky podobně řešit.Druhá část epizoda se zabývá tím, jak se polština vyrovnává s novými genderovými identitami, jak se její postupy liší od češtiny a v čem s ní naopak shodují. Polština je na tomto poli rozvinutější než čeština, dokonce má i webový portál, který nové zkušenosti přehledně a souhrnně řeší a který si vydobyl renomé a jistou společenskou autoritu: jde o web „zaimki.pl“. Aneb konečně podcast, který přináší úplně nové informace.