My Češi toho o Abrahamu Lincolnovi moc nevíme. Z románové četby nebo televizních seriálů o válce Severu proti Jihu, nám možná zůstal v paměti zidealizovaný obrázek o zrušení otroctví nebo o atentátu, který byl na něho spáchán. Ve skutečnosti se 16. prezident Spojených států dostal k osvobození černochů tak trochu náhodou. Morálně podle všeho s otroctvím opravdu nesouhlasil. Několik jeho příbuzných mělo sice farmy s otroky, ale jeho otec otroky jako uvědomělý baptista nechtěl. Nicméně Abraham Lincoln proti otroctví dlouho vůbec nic nedělal, a to z ryze politických důvodů. Byl to pragmatický a umírněný politik, který vždy hledal kompromisní řešení. Změnu přinesla až válka Severu s Jihem.Lincoln pak vyhlásil osvobození otroků v lednu 1863, kdy na to, co se dělo na Jihu, neměl žádný vliv. Udělal to jen proto, aby oslabil Jih. Chtěl tím jednak vyvolat vzpoury otroků, ale především zabránit tomu, aby evropské mocnosti – jako třeba Velká Británie, Francie nebo Španělsko – nemohly Jih podpořit, protože jejich veřejné mínění by to neuneslo. Nakonec vše rozhodlo dobytí Atlanty v září 1864, kterém následovala v roce 1865 kapitulace Jihu. Ovšem právě osvobození otroků výrazně přispělo ke konečnému vítězství Severu. Na jeho základě se totiž černoši mohli hlásit do služby v ozbrojených silách, čímž výraznou mírou ovlivnili složení armády Unie – tedy Severu. Dohromady jich v ní sloužilo téměř 200 000, což bylo asi 10 % všech vojáků.Vedle toho je ale třeba vidět, že Lincoln přijímal nebo toleroval politiku, která byla pro domorodé národy – tedy indiány – zcela devastující, což poněkud relativizuje pozdější mýtus o jeho univerzalistické humanitě.