Napoleon Bonaparte byl zcela mimořádný úkaz, ale legenda ho ještě zvětšila. Přitom realitu a legendu od sebe nelze snadno oddělit. Napoleon Bonaparte byl totiž mistrem sebepropagace jako málokterý státník. Pečlivě řízená vizuální propaganda vytvořila z jeho osoby kult téměř mytických rozměrů. Sám objednával propagandistické obrazy, určoval jejich kompozici i rozměry a skrze ně vytvářel svůj ikonický obraz „hrdiny určeného osudem“. K jeho legendě přispívala i řada spisovatelů - jako byl Chateaubriand, Stendhal a jíní, včetně německého idealistického filosofa Georga Friedricha Hegela - kteří často podléhali jeho charismatu, i přes své kritické postoje. Napoleon zakládal vlastní noviny, do nichž sám psal články oslavující jeho vítězství. Manipuloval zprávami z boje, vyzdvihoval úspěchy a skrýval neúspěchy.Nejvýmluvnější je případ jeho tažení do Egypta, kdy naprosto katastrofickou expedici proměnil v triumfální legendu, a to jenom díky efektivní propagandě. Přitom tato akce ho mohla stát kariéru, protože se vůbec nezachoval jako hrdina. Opustil svou armádu a tajně se vrátí do Francie. Ale když dorazil do Paříže, byl obyvatelstvem nadšeně oslavován jako hrdina, přestože tam nechal napospas 50 tisíc vojáků. Skvěle totiž pracoval na sebeprezentaci. Během svého tažení zásoboval francouzský tisk exotickými zprávami z arabského světa, vzal s sebou zástup vědců, aby mohli studovat Egypt. Zprávy a obrazy od umělců fedrované do francouzských médií vytvořily obraz fenomenálního tažení do Orientu. V Paříži se prodávaly propagandistické obrazy s pyramidami, palmovými háji, vítězstvími nad „nevěřícími“, divadla hrála představení oslavující „Vítězství u pyramid“.Ale kdyby následně Napoleon neprovedl státní převrat a neprohlásil se prvním konzulem, tak by asi skončil…