Andrew Jackson byl asi prvním populistou mezi americkými prezidenty. S Donaldem Trumpem má na první pohled hodně společného. Oba se prezentovali jako „muži z lidu“, bojující proti „elitám“ a „zkorumpovanému establishmentu“. Jackson útočil na bankéře, právníky a starou politickou aristokracii, Trump zase na „deep state“, Washington, média a globální elity.Oba tito prezidenti prosazovali myšlenku, že prezident má přímý mandát od lidu, což je vedlo ke zpochybňování demokratických institucí, které je omezovaly. Jackson využíval prezidentské veto v dosud nevídaném rozsahu, Trump zase jedná prostřednictvím exekutivních příkazů, zpochybňoval roli soudů nebo zpravodajských služeb.Další nápadnou podobností je konfrontační politický styl. Jackson se fyzicky bil, urážel své odpůrce a byl znám horkokrevností. Trump se sice nepere, ale využívá ostré rétoriky, přímých osobních útoků na sociálních sítích. U obou platí je konflikt součást strategie, nikoli nějaký vedlejší efekt.Jackson i Trump disponovali silným regionálním jádrem podpory. Jackson byl ztělesněním amerického Jihu a Západu své doby, Trump má silnou podporu v jihovýchodních a středozápadních státech, které sdílejí určitou protivládní a populistickou tradici. Pro část voličů se oba stali symboly odporu proti změnám, které považovali za ohrožující.A nakonec je to nepřátelský vztah k některým státním a demokratickým institucím. Jackson bojoval proti Bank of the United States, Trump často kritizuje centrální instituce jako je FBI, Fed, média nebo soudy. Oba se pohybovali v rámci „já vs. instituce“. Populismus tedy není nic úplně nového.