„Dokonale osvícená země září ve znamení triumfálního neštěstí.“ Tak zní jedna z nejslavnější vět z Dialektiky osvícenství. Jde o programový spis tzv. Frankfurtské školy, který sepsali Theodor Adorno a Max Horkheimer v americkém exilu poté, co z Evropy uprchli před nacisty. Kniha se stala inspiračním zdrojem pro každou novou generaci myslitelů hlásící se k této tradici. K té čtvrté se řadí i jedna z nejvýznamnějších německých myslitelek současnosti Eva von Redecker. Ta svou knihou Revoluce pro život sepsala cosi, co můžeme v nadsázce označit za Dialektiku osvícenství pro 21. století.

Podobně jako Adorno a Horkheimer si všímá i Eva von Redecker, že žijeme v systému, který zvěcňuje člověka a oduševňuje věci. Německá filozofka odmítá stejně jako její ideoví předchůdci kapitalistický sklon proměnit vše existující v prostor těžby. Eva von Redecker v tom spatřuje dvojí problém. Jednak je člověk odcizen sám sobě i druhým. Těžíme sebe sama stejně jako těžíme půdu: mnohdy se živíme různými doplňky i medikamenty ne proto, že jsme nemocní, ale proto, že potřebujeme být výkonnější. Výsledkem je vysílení západního člověka patrný na nárůstu psychických poruch.

Druhý problém tkví v tom, že důraz na konzum nás činí nesvobodnými. Když konzumujeme, vybíráme z předem daných možností, aniž bychom se my sami pojímali jako tvůrci těchto možností. Jenže jednání, jež je podstatou lidství, může vzejít jen z pocitu sounáležitosti. I to ze současné společnosti mizí. Neplatí „miluj bližního svého“, ale „eliminuj bližního svého“. Jenže bez druhého, bez jeho navazování na mé konání nelze jednat: jednání je určeno výchozí pluralitou.

Co s tím? A jsme skutečně v takto bezvýchodné situaci? Eva von Redecker užila v titulu své knihy pojem revoluce. Nemíní tím přitom žádné světodějné gesto, hovoří o revoluci pro život, která „sází méně na zlom a více na opakování“. Hovoří o „nové rutině a nových vzorcích jednání“. Ale víme, jak by taková rutina nové vzorce chování mohly vypadat?

Kapitoly

I. Jaká revoluce? [Začátek až 14.10]

II. „Kdo zná fyzikální zákony, tomu se bude lépe kydat.“ [14:10–21:40]

III. Co je kritická teorie? [21:40–35:57]

IV. V zajetí fantomové držby [35:57–44:44]

V. Flexibilita! Pohotovost k akci! Odolnost! [44:44–55:30]

VI. Co dál? Pandemie jako první střípek pozitivní utopie? [55:30–závěr]