Představy naši konzervativců jsou od názorů otce moderního konzervativismu hodně vzdálenéKe konzervativismu se dnes hlásí skoro každý politik. Stojí tedy za to porovnat názory současných konzervativců s názory otce moderního politického konzervativismu, jak je nazýván britský politik a svého času premiér Benjamin Disraeli. Jeho politické postoje jsou zajímavé o to víc, že mezi problémy, které jako premiér řešil a těmi našimi, lze najít určité paralely.Za Disraeliho vlády vrcholilo v Británii soupeření mezi konzervativními vlastníky pozemků a liberálními průmyslníky. Tehdejší rozdělení společnosti nebylo nepodobné našemu současnému štěpení společnosti na kosmopolitní liberální velkoměsta a národovecký konzervativnější venkov. Ale Disraeli – na rozdíl od většiny našich politiků – se tehdy snažil rozdělení společnosti zabránit. Byl proti tomu, aby existovaly dva národy - tedy bohatí a chudí – které, „žijí vedle sebe, ale vzájemně si nerozumí a ignorují své osudy“.S tím, jak dnes chápeme konzervativismus, také nejdou dohromady Disraeliho sociální reformy, za které byl ve své době vyzdvihován. Kromě jiného umožnil obcím vykupovat slumy a stavět na jejich místě důstojné bydlení, což byl první krok k tomu, aby stát uznal odpovědnost za standard bydlení chudých. Jiným zákonem fakticky legalizoval stávky a odborovou činnost. Také zakázal falšování potravin (např. přidávání křídy do mouky), což byl do té doby běžný problém postihující nejchudší lidi.Pro českou konzervativní a národoveckou pravici může být inspirativní především způsob, jak se snažil modernizovat Británii, aniž by došlo k destrukci národní identity nebo jejích kulturních hodnot. V době, kdy hnutí MAGA touží po návratu Ameriky do imaginárních 50. leta a naše pravice zase touží po návrat do 90. let, nám Disraeliho politika ukazuje, že konzervatismus nemusí znamenat strnulost, ale naopak schopnost se adaptovat